Malý svět jest člověk aneb Výbor z české barokní prózy přehled

10.08.2022

Nesmírně cenná kniha. Klíčová dírka, a to ještě s přiloženým návodem použít klíč, jíž je možno přehlédnout jednu z rovin české barokní literární krajiny. Není jistě vyčerpávající, je to spíše oťukávání různých možností (jistě správě použité slovo "drobty"), ale dostatečně reprezentativní k tomu, aby člověk získal představu o intelektuální síle a ideovém rámci období, kterému komunisté tak ublížili znásilněním Jiráskova Temna. Kniha je řazena tematicky (lidské ctnosti a neřesti, role ďábla, poutní místa, kuchařské umění, knížky lidového čtení a smrt) a rozličnost je prezentována na dochovaných kázáních či jiných dochovaných tiscích z té doby. Nejpozoruhodnější na tom je, že nejde povýtce o uměleckou prózu, ale jakousi prózu ke každodennímu použití, včetně hospodářských tisků, kuchařek až po pohádky. Provedený výběr textů mě fascinoval, stejně jako malé biografické poznámky o autorech, kteří jsou dnes sice v naprostém zapomnění (a za všechny je literárně kanonizován z té doby tak ještě Balbín a paradoxně i Koniáš), ale kromě představovali elitu vzdělanců, dělníky intelektuálního niveau své chvíle. Působili třeba jako kněží na jednom místě kdesi na Šumavě třicet let - což se dnes tak napíše, ale to byl jejich celý profesní život a to jejich působení bylo každodenní, často na velkém území s více farnostmi, takže jejich život byl do puntíku naplněn. Průvodní texty editora Miloše Sládka je věcné, kontextuální a adekvátní. U mnohých myšlenek se dnes člověk samozřejmě usměje, až zasměje (některé recepty), jindy se zarazí nad dogmatičností tehdejší katolické církve. Takže knihu beru jako skvělé "exemplum", které mi rozšířilo obzory - jakkoliv se tím dál odborně nebudu zabývat.
Jako doušku bych uvedl, že na mne mocně osobně zapůsobilo a znovu vší silou potvrdilo můj intenzivní nesouhlas s jakoukoliv dagmatičností, zejména postavenou na "vševědoucí", věčně kárající a pod výhrůžkou odpuštění slibující církví (či jakoukoliv organizací) a je mi smutno, že právě tato linie křesťanství po tisíciletí takto vítězila a ovládala naše životy. Ale nechci se dotknout kohokoliv z katolické komunity, zejména, pokud je to jeho/její vnitřní víra. Mě tato kniha jako v pověstném barokním šerosvitu, paprsky slunce v průzoru mraků, znovu připomněla, že původně bylo křesťanství míněno jinak a že v době baroka právě tato dogmatičnost dostoupila vrcholu. Bohužel.