Mama pre Veroniku přehled
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121001/bmid_mama-pre-veroniku-bLG-121001.jpg
4
278
278
Mária, sestrička v nemocnici, žije v manželstve s Petrom, v ktorom je viac zla a smútku než pekných chvíľ. No napriek tomu v ňom zotrváva, poháňaná túžbou nezradiť svoje dievčenské sny... a naplniť ten najpodstatnejší - mať dieťa. Keď ju preradia zo ženského oddelenia na dojčenské, sú dni, keď má pocit, že to ani neprežije... drží v náruči nežné uzlíčky - nepatria však jej... Po desiatich rokoch sa predsa len odhodlá na odchod od manžela, napriek presvedčeniu, že okrem práce v nemocnici, ktorá ju baví a napĺňa, a večernej samoty v obľúbenom kresle pri pletení ju už nič nečaká. Cesty osudu sú však nevyspytateľné a vždy dokážu niečím prekvapiť... Táňa Keleová-Vasilková sa narodila roku 1964 v Chomutove. Od svojich štyroch rokoch žije v Bratislave. Ukončila štúdium žurnalistiky na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Má tri deti a žije so svojou rodinou v Devínskej Novej Vsi. Doteraz publikovala romány: Cena za voľnosť (1997), Manželky (1998) a Túžby (1999).... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mama pre Veroniku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (74)
Jako oddechovka dobrý.
Kniha ze života, znám ženy, které si prošly takovým peklem. Marie mě ale tou svou pitomostí hrozně rozčilovala.
Marie touží celé své manželství po dítěti, ale nepřichází a nepřichází. Kromě smutku přichází ale agrese nebo zlost, když v nemocnici vidí novorozence, těhotné matky. Pracuje totiž jako zdravotní sestra na dětském, kde ji přesunuli. Je to pro ni složité vše zvládnout a nejen to. Bude mít jednou vysněnou dceru?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mama pre Veroniku v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 499x |
| ve Čtenářské výzvě | 32x |
| v Doporučených | 34x |
| v Knihotéce | 147x |
| v Chystám se číst | 59x |
| v Chci si koupit | 5x |
V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.