Máma pro Veroniku přehled
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252586/mid_mama-pro-veroniku-252586.jpg
4
278
278
Marie, sestra v nemocnici, žije v manželství, ve kterém je víc zla a smutku než hezkých chvil. Navzdory tomu však se svým mužem Petrem zůstává: nechce zradit své dívčí sny... a hlavně touží naplnit ten nejpodstatnější - mít dítě. Když ji přeřadí ze ženského oddělení na kojenecké, jsou dny, kdy má pocit, že to nezvládne... drží v náručí něžné uzlíčky, ale žádný z nich jí nepatří... Po deseti letech se přece jen odhodlá od manžela odejít, i když je přesvědčená, že kromě práce v nemocnici, která ji baví a naplňuje, a večerní samoty v oblíbeném křesle u knížky nebo pletení ji už nic jiného nečeká. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a vždy dokážou něčím překvapit...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Máma pro Veroniku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (74)
Jako oddechovka dobrý.
Kniha ze života, znám ženy, které si prošly takovým peklem. Marie mě ale tou svou pitomostí hrozně rozčilovala.
Marie touží celé své manželství po dítěti, ale nepřichází a nepřichází. Kromě smutku přichází ale agrese nebo zlost, když v nemocnici vidí novorozence, těhotné matky. Pracuje totiž jako zdravotní sestra na dětském, kde ji přesunuli. Je to pro ni složité vše zvládnout a nejen to. Bude mít jednou vysněnou dceru?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Máma pro Veroniku v seznamech
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 502x |
| ve Čtenářské výzvě | 32x |
| v Doporučených | 33x |
| v Knihotéce | 147x |
| v Chystám se číst | 60x |
| v Chci si koupit | 5x |
V rámci žánru asi dobré, ale pro mne je to všechno takové barvotiskově placaté a stereotypní. Děti nejsou nikdy protivné. Ústřední pár je naprosto bezchybný a občasní záporáci také takoví příručkoví. Vývoj postav se moc nekoná, akorát obvykle potřebují někoho, aby je popostrčil na tu správnou cestu ke stereotypnímu štěstí... Jen se nemohu ubránit dojmu, že bych se v tomhle sterilním receptu na štěstí za chvíli udusila.
Pro ilustraci: "Byl to jednoduchý muž, přímý, neznal přetvářku a závist, žil pro rodinu, miloval svou ženu, dcery, a nevzdával se naděje, že jednou, možná, jim osud dopřeje syna." Pro mě na té postavě prostě není nic životného.