Marné lásky přehled

předevčírem

"secesní" povídky Růženy Svobodové z prvních let 20. století; stylizované ornamentální popisy vnějšího prostředí i ženského nitra s důrazem na prožitek vizuálního vjemu, iluze skutečnosti zastíněná iluzí krásy - tohle snad muselo být mrtvé už v době svého vzniku, ale chci sám sebe přesvědčit, že se Svobodová opravdu snažila vyjádřit pasivnost a bezvýchodnost života ženy z lepší společnosti v konzervě rakousko-uherské monarchie

SPOILER
hrdinky Marných lásek teatrálně umírají nebo se demonstrativně sebevraždí (Emilie deponovaná macechou na opuštěný ostrov nešťastnou touhou po vysněném ženáči; z těžké nemoci uzdravená Anna vstupující do rozbouřených mořských vln, když zjistí, že nevěrný manžel si přál a čekal na její smrt; sběratelka umění Kateřina esteticky inscenující svou otravu jedem pro nemilovaného manžela a nenáviděného bývalého milence), jiné hořce rekapitulují své milostné vystřízlivění (herečka Margit, tanečnice Janotová)

na druhou stranu to není póza = téma sebevraždy okolo roku 1905 výrazně rezonovalo tehdejší společností (asi jako dnes třeba genderová identita), viz třeba rozsáhlá analýza T. G. Masaryka Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty