Matka přehled
Karel Čapek
Matka, drama o třech dějstvích, je jedním s protiválečných antifašistických děl Karla Čapka z roku 1938. Hra měla premiéru 12. února 1938 v Národním divadle v Praze, ale v září byla zakázána. Obnovené premiéry se dočkala ve Stavovském divadle v jeden z nejvýznamnějších dnů české historie - 28. říjan 1945, nicméně krátce po komunistickém puči v únoru 1948 se opět stala nepohodlnou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Matka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (262)
Mother should I run for president?
Mother should I trust the government?
Mother will they put me in the firing line?
Is it just a waste of time?
Jaké téma mají společné Karel Čapek a Pink Floyd? Válku a matku!
V pondělí, ve státní svátek, předal pan prezident matce medaili pro syna, za hrdinství v boji...
Karel Čapek je mým nejmilejším spisovatelem. Miluji jeho něžný a úžasně barevný sloh. Žádná z jeho knih mě nezklamala. Matku řadím na vrcholnou příčku. Poválečná a velice emotivní záležitost.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Matka v seznamech
v Právě čtených | 20x |
v Přečtených | 3 560x |
ve Čtenářské výzvě | 333x |
v Doporučených | 214x |
v Knihotéce | 459x |
v Chystám se číst | 243x |
v Chci si koupit | 41x |
v dalších seznamech | 22x |
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Z Čapkových děl jsem si k maturitě vybrala právě Matku a jsem ráda, že jsem tak učinila. Jedná se o velmi jednoduché, krátké a pochopitelné drama s menším množstvím postav. Samotný příběh mě zaujal svou soucitností, mateřskou láskou, ale především realitou rozpolceného státu z občanské války a zároveň ochotou se spojit proti nepříteli. Každá postava měla svůj osobitý charakter, díky kterému bylo lehké si je zapamatovat. Nelehko se mi četlo, jak si otec i jednotlivý synové postupně začali uvědomovat, že jejich smrt nebyla až tak hrdinská a raději by ještě o trochu déle žili. Více se nemám k čemu vyjadřovat a toto protifašistické drama bych určitě doporučila i ostatním.
,,Ondra: Co si přitom myslel? Jiří: Nic vlastně. To byl jen takový děsný klid. Tak to je konec, nebo tak něco. Docela klidně, jasně a hloupě si to člověk myslí a přitom kouká, kde se asi rozmázne.“