Mechanické rybičky přehled
Vojtěch Otčenášek
Komiksový příběh dvou umělých bytostí je určen dětem od 8 do 12 let. Na pozadí pouti dvou mechanických rybiček se odkrývají ekologické problémy na planetě Zemi. Příběh varuje před katastrofami způsobenými člověkem či samotnou přírodou. Záměrem je, aby se čtenáři choval k přírodě citlivě i ve zdánlivě nevinných situacích a mysleli na Zemi jako na jediný domov, který mají a který si nemohou dovolit svévolně ničit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mechanické rybičky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Mňóóó....autorovi se jistě nedá při jeho prvotině upřít nadšení v jeho křížové výpravě a taky odvaha, jako zjevnému dysgrafikovi. Je to sice pro děcka, ale takové kopance do logiky a hromady nesmyslů, musí i desetiletý školák prohlédnout okamžitě. Kdybych měl sestavit seznam těchto i nepříliš přísné logice se příčících kixů a oslích můstků, byl by dluhý jak cesta dom v pátek z hospody. Autorovi by mohl někdo také vysvětlit, že zemětřesení, výbuchy sopek, bouře a další přírodní projevy naší Země, spoutané fyzikálními zákony vesmíru, tu byli dávno před člověkem, budou tu i po něm a nejsou důsledkem jeho činnosti. "Luxusní automobil" jakožto nejhrozivější původce smrtelného znečištění naši planety, z jehož výfuku se valí mračna černočerného hustého dýmu, je nakreslen stylem, jež jsem s úspěchem praktikoval po školce ještě v druhé třídě ZŠ. Druhým největším vrahem života na naší planetě je přímo infernická uhelná elektrárna. Dle autorova popisu to musí být smrt chrlící monstrum, jež jen samou svou existencí genocidně splachuje ze světa živočichy a rostliny jak na běžícím pásu. Pokud bych nějakou nedejbože viděl, radši se ji vyhnu, zabijácké svini! Chladící věž, jež autor chybně považuje za jadernou elektrárnu, je v jeho očích, respektive uších, synonymem třaskavé ozvěny jízdy samotných jezdců Apokalypsy. Jsem přesvědčen, že autor není pokrytec a celé to stvořil pouze za svitu denního slunce, oděn v listy Devětsilu, ječmennou tužkou na žitný papír, barvami louhovanými z květů a plodů naší přírody, v ručně vykopané zemljance, a neužil tu strašliváckou, peklem smrdící, elektřinu. Jeho hrdinové - Mechanické rybičky - fungují samosebou zcela bez příkonu energie, jen tak z radosti, když samy od sebe získaly vědomí a vůli. A toto bezodpadové perpetum-mobile, kterým jsou poháněny, jim umožní, aby opustily vlastními silami naší sluneční soustavu a šířily své hloupoučké a naivňoučké poselství na jiné planetě, která je zatím zcela dokonalá.
UFFFF, takže člověk likviduje a špiní tuto planetu z vlastní hamižnosti a bezohlednosti - ANO. Je třeba se k přírodě chovat zodpovědně, ohleduplně a zachovat ji pro další generace - ANO. Každý s tímto musí začít u sebe a vést k tomu děti - ANO (to tam nebylo, to přidávám já). Ale tímto stylem - NÉÉÉÉÉ - Prosím ne. tímhle děckám zasírat hlavu nikdy nebudu!!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mechanické rybičky v seznamech
v Přečtených | 8x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
2014 | Chrlič |
2017 | Alchymistův učeň |
2016 | Dům pro myšku Elišku |
2006 | Příšerné bytosti žijící ve vodě |
2017 | Tauros |
A mě se to docela líbilo. Ne že by to byla úplná pecka, ale jako ekologický komiks v pohodě. Kresba jednodušší, skoro až dětská, ale hezká. Příběh dvou rybiček, které plují mořem a vidí všechny aspekty zkázy lidstva. Já myslím, že i pro děti srozumitelné a nenásilnou formou pochopitelné.