Cinder přehled

24.11.2024

Konečně jsem se k tomuto skvostu dostala i já a musím říct, že to opravdu stálo za to. Od autorky jsem četla už Renegáty, Bez srdce a sérii Prokletá, a všechno se mi moc líbilo. Opravdu mi sedí její styl, a ty retellingy ji jdou opravdu skvěle. Do příběhu jsem se ponořila okamžitě a celou dobu jsem si říkala, jak jsem tuhle sérii mohla tak dlouho odkládat. Teď je mi hrozně líto, že skoro nikde nejdou sehnat povídkové díly, protože bych si je moc chtěla přečíst. Určitě tuto knihu doporučuji a hned se pouštím do druhého dílu série Scarlet.

20.11.2024

(SPOILER) Kolem této série jsem dlouhá léta kroužila, a nějak nebyla chuť se do ní pustit. Otálení se nejspíš vyplatilo, protože mi kniha momentálně sedla a naprosto jsem si ji užila, ačkoli nemám postapo příběhy ráda. Sice bych ji spíš zařadila někam do žánru fantasy cyber-punku, ale to už je pouhý detail.
Vybudovaný svět se moc povedl. Technika přibližně na úrovni té dnešní, do toho mocná a záštiplná magie. Dva obydlené světy, Země a Měsíc, přičemž se autorka vůbec nezdržuje detaily, jak se na Měsíci bez atmosféry, gravitace, magnetických pólů či otáčení kolem osy vůbec žije. Nejspíš je to lepší než nějaké technické a fyzikální kiksy.
Čekala jsem variaci na pohádku o Popelce a dostala lahůdku, kdy byla kostra příběhu obalena zajímavým dějem, nečekanými zápletkami a překvapivými rozuzleními. Ještě ke všemu všechny odkazy na klasická klišé dostaly posunutý význam dosahující mnohdy karikatury. Například když Cinder prochází plesovým sálem a všichni na ni v úžasu civí. Ale nikoli pro její bezmeznou krásu, nýbrž protože je špinavá od oleje, uválená a zmoklá.
Největším kladem velmi povedené knihy jsou postavy. Cinder není obvyklá dívčí hrdinka, která by byla nesmírně krásná a vládla spoustou superschopností a do toho si připadala jako outsider. Ne, Cinder je skutečným vyvrhelem z mnoha důvodů, k nimž ještě několik dalších v průběhu děje přibude. Bere svou situaci pragmaticky, nechová se ublíženě ani frackovsky, je rozumná, milá, akční. Jednoznačně palec nahoru. Kdo si ale získal mé srdce, byl princ Kaito. Byl krásný? Hm, možná, ale všechny jeho ostatní klady tento povrchní detail naprosto odstínily. Jeho laskavost, spravedlnost, nadhled i odvaha by měly být vzorem pro všechny státníky. Naopak padouchy čtenář s gustem nenáviděl, na takové Levaně bych nenašla jediný atom dobra. Ano, svým způsobem se jedná o plochou postavu, na druhou stranu je úlevné mít konečně záporáka, kterému přejete zhoubu bez zaváhání.
Čtivost na jedničku s hvězdičkou. Absence humoru, ale k dramatickému příběhu mi to pasovalo. Příliš mnoho tragických úmrtí, minimálně v jednom případě jsem (marně) doufala v záchranu. A konec? Není vyloženě otevřený, ale rozhodně nutí sáhnout po dalším díle.
Vřele doporučuji.