Mezi nás prostřena noc... přehled

18.11.2018

Zařadil se. Bezpochyby.

-----------------------
UKÁZKA:
,,(…) Jistě bys mi ráda zase něco poslala na jídlo. Zatím mi však můžeš donést nějaké ovoce přímo sem do Příční ulice, a to hned jak dostaneš toto psaní a ovšem nějaké ovoce opatříš. Může toho být víc než dvě kila, dej to do nějaké větší krabice a přines to, mohlo by tam být i pár rajských jablíček a nějaké hrušky. Později, a už to nebude dlouho trvat, mi budeš moci posílat nebo nosit pravidelně jídlo spolu s prádlem, a také se už brzo někdy uvidíme, bude Ti dovolena návštěva. Ale prosím Tě, přijď potom jenom sama, Jakoubka přivedeš až někdy později. Znovu Ti připomínám, aby ses nestrachovala o mne a o mé zdraví, které je čím dále lepší, opravdu, ačkoli je to k nevíře. Ten pravidelný život, časné a dlouhé spaní a denní cvičení, které si dělám, jak mi je kdysi profesor Zahradníček předepsal, a také ovšem omezené kouření mi dělají náramně dobře. Až ještě budu moci chodit denně na procházku, bude to ještě lepší. Jinak se zabývám celým svým minulým životem, jak jsem na to neměl dříve nikdy čas. Věř mi, že nejkrásnější jeho období je těch posledních našich společných šest let v Černopolní ulici, náš Jakoubek a naše děvčátka. Je mi líto každého křivého slova, které jsem Ti řekl, a těším se tolik, až Ti to budu moci všechno vynahradit. Myslím si, že po svých ubohých rodičích, kterým se už mohu odvděčit jenom modlitbou, jsem nejvíce dlužen Tobě. Bude to už brzo dvanáct let, co jsem Tě poznal, nebylo to zpočátku nijak radostné, ale pak mi bylo všechno nahrazeno. Myslím na své básně, které jsem kdy napsal a snad ještě napíši, a opravuji při tom celý svůj život. Bylo v něm potřeba mnoho pozměnit a předělat a teď se mi naskytla ta příležitost. Věř, drahá Mařenko, že co se děje, dobře se děje. Kdybych byl na světě sám, snášel bych to všechno lehčeji, ale přesto bych nechtěl být sám. Jsem rád, že Vás mám, a kéž bych Vám byl ještě hodně platný a prospěšný. Líbám Vás všechny. Tvůj J.
K tomu ovoci přidej také pastu.“