Milenci přehled

01.05.2023

(SPOILER) Tak tady je jakékoli hodnocení těžké. Kniha mě zaujala na první pohled, ale nenaplnila má očekávání. Byť se jedná o příběh o velké lásce, která je nekonečná, byla spousta věcí, co mi vadila. Nejprve bych ráda sdělila, že autor se s příběhem popasoval velmi dobře, používal výhradně fakta, příběh doplnil i dalšími příběhy osudů jiných žen, případně párů, což mě zaujalo a více mi umožnilo proniknout do problematiky. Autora obdivuji i za jeho lidský přístup tomuto příběhu. Přes faktografický ráz bych řekla, že kniha se četla opravdu dobře. Chápu, že afghánská kultura je odlišná, to jí nikdo nebere, ale to co se děje v Afghánistánu je naprosto nepředstavitelné, děsivé, nehumánní a odstrašující.
Co mi ale na příběhu dost vadilo a nesedělo, Alí a Zakija potřebovali pomoci, aby mohli žít. Všichni okolo jim pomáhali a ohrožovali vlastní životy, oni to přijímali jako naprostou samozřejmost a dál bezostyšně brali a vystavovali své blízké nebezpečí. Především přístup Aliho mi byl proti srsti. Azylové domy několikrát zachránili Zakije život a on byl naštvaný, že místo zavraždění Zakiji došlo k jejímu ukrytí v azylovém domě, díky jehož pracovnicím došlo k vyřešení jejich případu z právního hlediska. Po tomto Alí projevil zášť proti lidem, kteří jim celou dobu pomáhali a přestal s nimi komunikovat, ovšem do doby, kdy jim došly peníze a on znovu bezostyšně natáhl ruku. Když měl Alí možnost vrátit rodině dluh, který jim způsobil, řekl, že se pro ně neobětuje, přitom by tím dokázal zabezpečit Zakiju s dítětem (dostal by je mimo nebezpečí) a zároveň by dokázal splatit dluhy svého otce, který se nehorázně zadlužil kvůli nim. Řeklo by se jiná kultura, ale řekla bych, že je to spíš o lidské povaze, slušnosti...
Bohužel to narušilo můj dojem z knihy, každopádně to, co je tam pácháno na ženách je naprosto neomluvitelné.
Zajímalo by mě, zda nakonec z Afghánistánu utekli, zda jsou ještě naživu nebo je Zakijina rodina dostihla.

(SPOILER) Pokud chcete číst sladkou love story se šťastným koncem, tak tuhle knihu ani neotvírejte. Konec je nejistý a o sladkou a veselou love story se nejedná ani v nejmenším.
Místo toho Vás reportér New York Times vezme do země, kde jsou vztahy mezi muži a ženami a vůbec postavení ženy ve společnosti o 360 stupňů odlišné od těch našich.
Nejedná se o klasický román, jak by se mohlo zdát. Je to z části vyprávění o osudu dvou zamilovaných mladých lidí, kteří se narodili ve špatné zemi, a z části vhled do historie, politického a náboženského systému Afghánistánu. Každé tvrzení, každou informaci autor dokládá zdrojem, odkud materiál pro svou knihu čerpal, pokud se zrovna nejednalo o jeho vlastní aktivitu, rozhovor apod. A i tehdy přikládá odkazy na články, které vznikly pod jeho rukama.
Necítím jako úplně správné, abych se tu vyjadřovala k tomu, jako afghánská společnost funguje. Je jasné, že bych nedokázala najít ani jedno malé pozitivum. Je to kultura, která se vyvíjela jinak, než naše středoevropská, nicméně věřím, že v budoucnu se situace žen nejen v téhle asijské zemi zlepší.
Co pro mě ovšem bylo naprosto zdrcující, byly příběhy dívek, často ještě v dětském věku a to, jak se k nim chovaly jejich rodiny a vlastně i celý soudní systém. Pořád nechápu, co se stalo s těmi miliony a miliony dolarů, které USA i ostatní světové velmoci investovaly do téhle země, aby se tu zlepšily podmínky života žen... Tvorba zákonů je jedna věc, ale věc druhá je dohlížení nad jejich dodržováním.
Jsem ale přesvědčena, že nejen díky Zakije a Alimu nyní vyrůstá generace mladých lidí, která snad už nebude tak striktní a důsledná při dodržování a uplatňování zvyklostí, v jakých byli vychováváni jejich rodiče.
Smekám před ženami, které i přes neustálé vyhrožování pomáhají v rámci organizací a azylových domů ostatním afghánským ženám a dětem. A zároveň i před autorem, který si vytyčil nelehký úkol se sepsáním této knihy.
A tím končím svůj komentář, protože na jazyku toho mám ještě spousta a vydalo by to na několikastránkový esej.