Vítejte ve hře! přehled

12.06.2020

Žádný literární zázrak to není a písmenek je v knize málem míň, než v sešitovém Čtyřlístku, ale děti si to doslova zamilovaly. Moje vlastní dojmy jsou však rozporuplné - dějově vysloveně prostinké, obsazením přehnaně korektní a primitivní stylistika musí být utrpením pro každého, kdo kdy objevil kouzlo složených vět. Neříkám, že strohý styl Nicka Eliopulose nemá své výhody, hlavně když dojde na večerní předčítání, ale ta očividná volba co nejjednodušších obratů, věčné opakování slovesa říci nebo interpunkční znaménko za každým třetím slovem, to vše bylo na tak malém prostoru docela úmorné. Dějově se pak autor soustředí pouze na to, jak dostat hrdiny do světa počítačového Minecraftu (realita ať si trhne nohou) a tam je nechat stavět cokoliv od výmyslu světa.
Ale jak už jsem se zmiňoval na začátku, přestože nejde o nějaké epochální dobrodružství, děcka si to užila se vším všudy, přičemž otevřený konec jim dal záminku k dožadování se dalšího dílu. A kdo sem já, abych jim zakazoval co číst?