Ministerstvo strachu?: Neskartované vzpomínky generála Lorence přehled
Alojz Lorenc
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156509/bmid_ministerstvo-strachu-156509.jpg
3
12
12
Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku (do roku 1988) generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu (Ústřední orgán šifrové služby státu) a Technickou správu (vývoj zpravodajské techniky). Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně. Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci. Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ministerstvo strachu?: Neskartované vzpomínky generála Lorence. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Určitě zajímavé čtení o životě a práci náměstka silového ministerstva. Generál A. Lorenc, velmi inteligentní, vzdělaný, chytrý a schopný člověk. Bohužel pro něj, ve špatné, normalizační době. Leccos se nám snaží vysvětlit a naznačit. Třeba, že tajné služby, špionáž a kontrašpionáž, byly, jsou a budou.
Že i dnes jsou agenti, stýkáme se s nimi, aniž bychom co tušili o jejich činnosti. Jsou to tedy, pravděpodobně, dobří agenti. Bohužel, tehdy sloužili vedoucí straně totalitního režimu, strana sice prohrála, ale zůstala. Omluvila se a bylo ji odpuštěno, ale věřím, že ne zapomenuto. Podle mě byli za G. Husáka nejhorší ti udavači, notoričtí donašeči, pomocníci VB, kteří se vykupovali z vlastních prohřešků, ale i trestných činů. Ti se pak snažili o to více. Většinou se na to přišlo, rozneslo a nikdo se s nimi nechtěl vybavovat, ale nedalo se jim úplně vyhnout.
Je to zajímavý text od autora, který byl jedním z nejmocnějších a nejvlivnějších lidí v ČSSR 80. let a zřejmě také očitým svědkem toho nejdůležitějšího, co se tehdy v naší zemi odehrávalo. Tuto knihu psal ve vyšetřovací vazbě, takže je jasné, že se i z důvodu vlastní sebezáchovy držel zkrátka, nicméně i tak je nabitá informacemi o struktuře a fungování složek ministerstva vnitra, kontrarozvědky, agentů, zmiňuje i intriky tehdejších mocných a samozřejmě nabízí i svůj pohled na převrat na konci roku 1989. Ač se jedná o kontroverzní postavu, je to člověk s velmi vysokou inteligencí a bezpochyby nesmírně cennými a zajímavými informacemi, takže jeho svědectví jsem četl s velkým zájmem a rád si přečtu i další jeho knihy, obzvláště se těším na jeho rozhovor s paterem Lovašem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ministerstvo strachu?: Neskartované vzpomínky generála Lorence v seznamech
| v Přečtených | 15x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Ministerstvo strachu?: Neskartované vzpomínky generála Lorence |
| 2000 | Generál Lorenc: Dešifrovaný svet |
| 2019 |  Generál, který byl u toho: Rozhovor s posledním šéfem komunistické Státní bezpečnosti |
| 2018 | Je štátny prevrat, na víkend domov neprídem... |
Kniha vypráví život komunisty, inteligentního člověka, který byl od 15 let na vojenské škole a od té doby věrně sloužil režimu. Věřím, že v knize příliš nelže a že podává zajímavé informace například k 17. listopadu 1989. Největší slabinou je ovšem to, že pan generál vůbec nerozlišuje mezi režimem nesvobodným a svobodným. Je jasné, že každý stát potřebuje rozvědku a kontrarozvědku, jak mnohokrát argumentuje, ale pokud drží své občany v nesvobodě, týrá je (akce Asanace, o které se kupodivu nezmiňuje), nespravedlivě strká do kriminálu (v osmdesátých letech bylo stejně politických vězňů jako v padesátých), mstí se rodičům za jejich politické názory na jejich dětech, pak je ohavnost takovému režimu sloužit. A to bohužel tento estébák nikdy nepochopil a ani nepochopí.