Mistr Jan Rokycana přehled
Kamil Krofta
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471300/bmid_mistr-jan-rokycana-ZbV-471300.png
4
1
1
Přednáška proslovená dne 25. března 1911 v Rokycanech českým historikem Gollovy školy a budoucím československým politikem dr. Kamilem Kroftou se pokouší husitského arcibiskupa očistit z nespravedlivých nařčení pramenů i předchozí historiografické produkce. Navazuje v tom na linii Františka Palackého. Uvádí na pravou míru mj. Rokycanův vztah k Jednotě bratrské, jejímuž pronásledování po celý život bránil, a vysvětluje jeho politiku středu jako diplomatickou nutnost.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mistr Jan Rokycana. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mistr Jan Rokycana v seznamech
| v Přečtených | 1x |
Štítky knihy
přednášky husitství husitská teologie Rokycany
Autorovy další knížky
| 1949 |  Dějiny selského stavu |
| 1915 |  Mistr Jan Hus v životě a památkách českého lidu |
| 1946 | Dějiny československé |
| 1939 | Z dob naší první republiky |
| 1947 | Malé dějiny československé |
Svým způsobem je Kroftova přednáška (1911) dost nevědecká. Vychází z dobově podmíněných postulátů, hlavně že „husité dobře, Bílá hora špatně“, případně „husité = praví Češi, katolíci = nepřátelé národa“. U historika Gollovy školy mě to udivuje, zvlášť ještě když je to člověk, který studoval ve Vatikánu a později působil jako diplomat u sv. Stolce.
Možná by ale bylo namístě vidět v Kroftově projevu spíš dílo státníka než historika — a to státníka, pro kterého je odkaz husitství záminkou k prosazení českého národního programu. I autorovu snahu vysvětlovat Rokycanovu politiku středu jako jedinou reálnou a žádoucí možnost lze asi lépe pochopit, když se na Kroftu díváme jako na (budoucího) diplomata. A také rozumím, že před obyvateli Rokycan nebude přednášet o jejich rodákovi stejně neutrálně a vyváženě, jak by to snad udělal na universitě.
Jeho snaha očistit Jana z Rokycan z nespravedlivých nařečení a pomluv pramenů i ranější historiografie (hlavně že Jan údajně svoje ideály obětoval touze po arcibiskupství nebo že zradil Jednotu bratrskou) je každopádně fajn. Té neubírá na hodnotě ani autorova pro-husitská zaujatost.