Mít moc přehled
Miroslav Jandovský
Fiktivní paměti českého knížete Břetislava I. (1034 – 1055). Mladý panovník na českém knížecím stolci to skutečně neměl lehké. Země byla po krizi ze začátku století značně oslabená, ze všech stran ji tísnili mocnější sousedé (polské království na severu, uherské království na východě a především Říše římská na západě a na jihu), mezi nimiž musel oslabený český kníže politicky i vojensky lavírovat, protože v drsné době mohl každý neuvážený krok znamenat konec dynastie či státu. Navíc jej jeho nelegitimní původ – narodil se možná jako nemanželské dítě z neurozené ženy – výrazně znevýhodňoval. Doma musel řešit nikoli bezvýznamné odstředivé tendence silných šlechtických rodů (od vyvraždění Slavníkovců uplynulo pouze čtyřicet let) vedoucí až k přímé neposlušnosti, jež musí být krutě potlačena v samém zárodku. Zesilující křesťanství ještě úplně nevymýtilo pohanské zvyky, navíc se biskup Šebíř – Břetislavův rádce i oponent – čím dál víc snaží vymanit se zpod vládcova vlivu a emancipovat se jako protiváha knížecí moci. Mít moc znamená mít odpovědnost. Navíc nejobtížnější není moc jen mít, ale udržet si ji.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mít moc. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mít moc v seznamech
| v Přečtených | 5x |
| v Knihotéce | 31x |
Autorovy další knížky
| 2013 |  Bosonohá Marie |
| 2013 |  Mít moc |
| 2013 |  Když naprší, zase uschne |
| 2013 |  Baronka |
| 2013 | Příběh plný lásky |
Kdo očekává klasický historický román, ať raději sáhne někam jinam. Kdo má chuť si přečíst něco nestandardního a užít si několik hodin ve společnosti knížete Břetislava ať neváhá. Spousta historických událostí má v jeho vzpomínkách zcela jiný průběh, než je klasický výklad. I jazyk, kterým kníže vzpomíná, je jazykem současným s mnohými přirovnáními v té době určitě neexistujícími. Ale kdo může dnes něco říct o jazyku běžného člověka 11. století? Kníže tak mluví spíš jazykem ne příliš vzdělaného i když inteligentního muže, který má na krku neustálý boj o přežití. Možná i tak trochu šéfa gangu, který bojuje o svůj životní prostor. On k němu měl tehdejší kníže dost blízko. Prakticky jediný argument byla síla trochu křísnutá lstivostí. A ten jazyk to vše jen násobí. Nějaká spisovnost s pár archaickými výrazy by jen škodila.