Mizerové přehled

05.06.2019

S tvorbou Johna Connollyho jsem se seznámila prostřednictvím knih o soukromém vyšetřovateli Charliem Parkerovi. Zaujaly mě ponurou atmosférou, mysteriózními prvky, sympatickými charaktery se správně sarkastickými hláškami a také přesahem - rozhodně se nejedná o tupé vyvražďovačky bez námětu k zamyšlení. "Mizerové" jsou samostatný román s odlišnými hrdiny, proto skončili u ségry pod stromečkem. Když jsem se jí po čase přeptala na dojmy, dostalo se mi pobouřeného pohledu a sdělení, že to asi nedočte. Následovala výměna dárku za konzumnější thriller a potom jsem věnovala několik dní průzkumu, proč se "Mizerové" nelíbili.
Úvodní polovina představuje poměrně náročné čtení, seznamuje s prostředím a tragickou historií ostrova Dutch, místními zvaného Sanctuary, a také s matoucím množstvím postav - chvílemi jsem v nich měla solidní bordel. Spousta pozornosti je věnována nejen kladným hrdinům či lidem z jejich okolí, ale také bandě zabijáků, podle kterých nese kniha název. Naštěstí vše postupně zapadne na svá místa, navíc autor není jemnocitný a hráčů ubývá.
Navzdory zdánlivé komplikovanosti je příběh prostý: jde o klasický boj mezi týranou ženou, chránící sebe a svého syna před násilnickým manželem. Veškeré dějové odbočky pouze oddalují závěrečné střetnutí. Nechybí obvyklé ingredience Connollyho románů: temná atmosféra tentokrát s výrazně hororovým pozadím, propracované charaktery, dialogy s černým humorem, spousta napětí a brutálních mordů. Pro jednou autor ustoupil od své oblíbené "ich-formy", ovšem nemám pocit, že by to "Mizerům" uškodilo. Postesknout si musím nad ne zcela zvládnutým finále, tohle chtělo promyslet a vypointovat lépe.
Connolly mě nezklamal: mušky se bez debat najdou, nicméně i tak jsem ve společnosti "Mizerů" prožila téměř týden napínavých večerů.