Mne soudila noc / Dopis Kláře přehled
Valja Stýblová
Mne soudila noc - vypovídá o osudu medika Jana, jeho sestry Stanky a cynického Alberta v souvislosti s nelegálními potraty. Dopis Kláře - povídka je napsána jako dopis je zpovědí člověka, který se v několika kritických dnech svého života ocitá na pokraji morálního ztroskotání.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mne soudila noc / Dopis Kláře. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Sáhla jsem po této knize v domnění (s mělkou znalostí o spisovatelce), že mě čeká nemocniční “pohodový příběh. Ale to, co přišlo, nazvu totálním psychem. A to už od první strany. Kompletně vtažena do problému jsem se cítila i po dočtení.
V obou příbězích hlavní postavy retrospektivně zpracovávají hrozná neštěstí, která se stala kvůli jejich chybám. Zatímco s medikem, který si uvědomoval, co dělal, jsem částečně soucítila, toho alibistického, slabošského, ukňouraného a karieristického komunistu, co všechno házel na druhé, jsem nemohla vystát :D.
Velmi čtivě napsáno, těším se na další knihu.
Ke knize jsem se dostala až nedávno a překvapilo mě - příjemně - jak dobře se dá číst. Jak dobře paní Stýblová vystihla charaktery lidí. A jak poutavě dovede vtáhnout člověka do děje.
Mne soudila noc - nejen otázka etiky u potratů, ale také možné dopady, které můžou takové akce přinést. I když přiznejme si, že proti některým "bábám andělíčkářům" , tihle dva aspoň dbali na hygienu, čistotu, dezinfekci a kvalitu provedení. Ad cynický Albert. Kdysi by mě jeho filozofie popouzela, dnes na jeho názory nahlížím kapku jinak. Navíc mi trochu připomněl Remarqua - Albert sám zažil nejspíš situace, kdy šlo o život a musel udělat něco, co se běžně nedělá, to člověka poznamená. Zabít někoho, abych ukrátila utrpení, bych asi nedokázala. Byla bych proto lepší osoba? - už i toto vede ke kladení otázek. Nehledě k samotnému vyústění, kdy nedbalostí nebo opomenutím způsobí člověk něčí smrt. O to horší, pokud ten někdo je osoba milovaná.
Dopis Kláře - dalo by se to nazvat i Deník slabocha (shodou okolností jsem četla současně Deník citového vyděrače, šlo téměř podobné charaktery). - Hlavní hrdina by byl i politováníhodný, kdyby to nebyl takový ctižádostivý sviňáček. Kdyby se držel na nějakém nenápadném fleku, mohl z něho být životem proplouvající, ale pořád ucházející kolega, společník a možná i manžel. Co se týče ale manželství, to by nesměl mít tyranskou matinku, která vše samozřejmě dělá s těmi nejlepšími úmysly. A vůbec, rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, se mi při čtení drala na mysl hodně často.
Klára, jako jedna z mála, zde zastupuje tu charakterní stranu člověčenstva. Dívka s jasně vymezenou představou o tom, co je ještě morální a co už ne. Čestná (jak proflákle to slovo dnes zní, že), pracovitá i milující. Ale i láska má své hranice a Klára se musí rozhodnout, jestli odpustit a zůstat, nebo odejít.
Co mají hrdinové obou příběhů společné - odpovědnost za to, co dělají, pochybení a bohužel i tragické následky, které toto pochybení přineslo. Jak se s tím vypořádají, už autorka nechává ve fantazii čtenáře.
Hodnocení na pět hvězdiček bez výhrad. Příběhy čtivé, vedoucí i k zamyšlení a to ne samoúčelně. Navíc se mi líbí, že autorka vyloženě nesoudí, nemoralizuje. Jen příběh napsala a rozvinula jako pestrými motivy protkaný koberec.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mne soudila noc / Dopis Kláře v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 102x |
ve Čtenářské výzvě | 16x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 79x |
v Chystám se číst | 17x |
Štítky knihy
lékařské prostředí psychologické romány potraty studenti medicíny, medici vina manželská krize
Autorovy další knížky
1970 | Mne soudila noc |
1959 | Dům u nemocnice |
1966 | Až bude padat hvězda |
2001 | Nenávidím a miluji |
1984 | Princ a Skřivánek |
Knihu jsem přečetla na doporučení. Opravdu je velmi čtivá, vtáhne do děje, pohltí emocemi, naservíruje danou dobu a prožitky z neotřelého poutavého úhlu pohledu. Bude mít co čtenářům říct i za hodně dlouhou dobu. Protože člověk ve svém nitru se zas tolik nemění. Bohužel/Bohudík.