Mnich přehled
Matthew Gregory Lewis
Autor v tomto díle přináší do romantické literatury vůbec a zejména pak do hrůzostrašného žánru anglického gotického románu v postavě mnicha novou problematiku tragédie duše. Příběh vypráví o mnichovi, který neodolá svodům Satanovým, propadne neřestným vášním tělesného chtíče a pod maskou ctihodnosti kupí pomocí kouzel jeden zločin na druhý, přičemž současně prožívá i duševní utrpení nad scestnou vášní přemáhající ctnostná předsevzetí... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1971 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Monk, 1796
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mnich. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (35)
Pokud jste četli Mnicha i Ďáblův elixíe (Hoffmann) a nacházeli v nich jistou podobnost, není se čemu divit. Tento román Gregoryho Matthewa Lewise totiž byl inspirací Hoffmannovi a jeho Ďáblovu elixíru. A hlavním hrdinou je v obou případech hříšný mnich.
Opakovaně se tu v recenzích objevovalo označení knihy za příběh typu telenovel a já s tím přirovnáním souhlasím. Osudy hrdinů se tu vzájemně až neuvěřitelně prolínají, je tu tragická láska, tajemství, zcela jasný padouch s plánem na zničení neposkvrněné duše, nečekané rodinné vazby (i když tady jsem ji tušila od samého počátku) i dramatický závěr, který se předem taky dal docela očekávat.
Bála jsem se toho, obzvlášť když jsem u Hoffmannova románu tak trpěla, ale světe div se, já se docela bavila. Ano, mohlo to být kratší a tím i svižnější, ale jinak to bylo docela fajn čtení. Poe a Stevenson byli sice v tomhle kole jednoznačně nejlepší, ale Mnich byl pořád významně lepší čtení než zbytek titulů, ač byl zároveň nejstarší (vyjma Záhad Udolfa, které jsem nečetla).
Výtky pochopitelně mám, například básně, kterými je román proložen, mi vůbec nesedly, vývoj děje jen málokdy překvapil, ale v kontextu doby, kdy kniha vznikla, to je třeba brát s nadhledem.
Španělsko. Madrid. Obecensvo shromážděné v kapucínském chrámu netrpělivě čeká na opatovo kázání. Ambrosio je považován za nejsvatějšího muže. V tutéž chvíli, na tomtéž místě se zároveň rozehrává milostný příběh.
Od samého začátku je text velmi čtivý. To bylo také to jediné, co mě drželo u čtení až do konce (když opomenu účast v projektu klasikomilové). Mělo jít o příběh s nějakými hororovými prvky. Když vezmeme v potaz dobu, ve které byl román psán, chápu, že jisté věci mohly být brány jako strašidelné. Paradoxně nejvíc to horor připomínalo až na posledních asi deseti stranách, což je u takto obsáhlé knihy celkem málo.
Velká část příběhu byla opravdu spíš taková telenovela. Vztahy se tu omílají téměř na každé straně, nějaké erotické a přesto decentní scény také, ale ve výsledku se vlastně nic moc neděje. Všichni mi tu přišli neskutečně ukecaní. Vyprávění událostí na několika stranách, kdy podstatných informací bylo jako šafránu. Opět - nebýt čtivosti, prala bych se s textem víc.
Za klasiku hodnotím průměrem, dá se to číst. Za knihu, co se mi dostala do ruky, hodnotím podprůměr. Četlo se to hezky, ale nějak mě ten děj nezaujal až tolik a spousta náboženství k tomu na mě už místy bylo taky moc. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost se o autorovi a jeho tvorbě takto dozvědět a seznámit se s ní.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen, 5. díl)
20.05.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mnich v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 201x |
| ve Čtenářské výzvě | 26x |
| v Doporučených | 13x |
| v Knihotéce | 124x |
| v Chystám se číst | 118x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 4x |
Jestli nemáte rádi pohádky, rovnou knihu, co vyvolala ve své době bouři odporu většinové společnosti, odložte. Napsal ji totiž devatenáctiletý kluk, který se v Londýně narodil roku 1775. V opačném případě... račte vstoupit.
Romantická složka na mě byla sice příliš, ale v románu je až překvapivě dobře popsaná nezvládnutá (často nedobrovolná) askeze.
Nápis v poustevně
Ó nemysli, kdo čteš mé řádky,
já neopustil světa zmatky
a nehledám tu pokoj sladký,
že chci se kát,
zlé svědomí že v cestě zpátky
mi brání snad.
Ne, nemám v duši vinu žádnou,
rád prchám lidstvu, jemuž vládnou
Pýcha a Chtíč; těm lidé padnou
vždy za kořist,
takže v nich najde oběť snadnou
zlý Antikrist.
Viděl jsem svět, kde vášně vřely;
meč cti jsem viděl zrezavělý;
odměnou těch, kdo více chtěli
na lásce nebo na příteli,
byl klam a mam.
To raděj v samotě své cely
zde dokonám.
V samotě, oděn do hadříků,
daleko bláhového křiku
i rozervaných kajícníků
a soužení,
já v službě nebesům, pln díků,
své trávím dni.
Má sluje v bouři je můj štít a ten prostý plod,
jímž les mě vídá,
a pouhá voda pramenitá -
toť hostina.
Kdo zná však mír, jaký mi skýtá
má pustina?
V té jeskyni jsem došel štěstí,
od něhož svádělo mě scestí
marnivých cetek, život v necti
i skvělý dům;
dnes, každé ráno musím vznésti
hlas k nebesům:
"Světského ruchu chraň mě, Pane,
a ušetři mě touhy plané
i vznětů chtíče, jimiž plane
ta hříšná zem;
a po smrti - kéž to se stane -
mě k sobě vem!"
Poutníku, jsi-li zdráv a mladý
a nezkrušeně stojíš tady,
pak obrátíš se možná zády
k těm řádkám mým.
Jsi-li však hryzán jako hady
zlým svědomím;
jestli znáš lásky marné chtění
či vyhnanství a zavržení
anebo tíhu provinění,
pak přistup blíž!
Ach, jak mi to mé postavení
teď závidíš!