Mobilizace 1938. Chtěli jsme se bránit! přehled

08.11.2015

Na tuhle publikaci jsem se již delší dobu těšil. Jen mne trochu zaskočil záporný pohled od jednoho čtenáře z kruhu příznivců opevnění. Poté, co jsem si sám knihu přečetl, se už příliš nedivím. Tak ona je to knížka pěkná, kvalitní papír, je psána čtivě, spousta zajímavých fotografií...Pro nezasvěceného čtenáře může být samozřejmě zajímavá. Kdo už ale na dané téma něco četl, nemusí být nadšen.
Kniha vlastně, vzhledem k počtu stránek a velkému množství fotografií, není příliš rozsáhlá.
Vůbec bych ale neřekl, že přináší něco objevného. Existuje již řada výborných prací na dané téma z pera pánů Šrámka, Straky, Kvačka, Vaška, Kurala a jiných.
K textu samotnému: na str. 33 se například dozvídáme že opevnění byla vybudována pouze z jedné pětiny, což je zcela zavádějící tvrzení. Pokud zohledníme opevnění jako celek, bylo dobudováno v mnohem větším rozsahu. Pokud budeme hovořit pouze o těžkém opevnění(to zde ovšem autor nedělá) pak se teprve údaj blíží skutečnosti.
Na str. 40 se čtenář dozví že "při sebemenším náznaku aktivity německé armády byla okamžitě přijímána rozhodná opatření v oblasti nár. bezpečnosti, občas dokonce PŘEHNANÁ(?!?), aby autor o pár stránek dále uvedl že: "přijatá bezpečnostní opatření se záhy ukázala jako mimořádně efektivní".
Jen hlupák by si mohl dovolit nereagovat na zprávy od minimálně dvou agentů, ale například i od britské zpravodajské služby, potvrzující hromadění vojsk u našich hranic, a nepřijmout mimořádná opatření - bylo prostě třeba reagovat na zprávy o možné eskalaci násilí v Sudetech v době obecních voleb. Na těchto opatřeních nebylo, podle mého soudu, NIC přehnaného.
Rovněž tak gen. Syrový těžko mohl vědět, že bude MUSET vyhlásit mobilizaci. O té prezident rozhodl až poté, kdy Hitler na jednání s Chamberlainem v Godesbergu opět vystupňoval požadavky.Na základě této skutečnosti, kdy naši "spojenci" již "nedoporučovali nemobilizovat", byla následně mobilizace vyhlášena. S tím, že Beneš nakrátko uvěřil v možnost podpory ze strany spojenců. Netřeba dodávat, že tito "spojenci" ho velmi rychle přesvědčili o pravém opaku.
A už jen jedna připomínka:str. 109 a odstavec " Vydrželi byste mezi obránci?". Tento text bych opravdu radil nebrat příliš vážně. Vůbec nechci zlehčovat složitou pozici hraničářů, bránících naše území z těchto opevnění. Zejména ve stísněných prostorách lehkého opevnění. V textu však chybí podstatné informace. Například o tom, že sruby měly dobrý systém odsávání spalin a dalších nežádoucích látek, umocněný ještě vnitřním přetlakem, který zamezoval pronikání nežádoucích látek dovnitř srubu.Vůči přímým zásahům dělostřeleckých granátů byly pevnosti velkou většinou chráněny jednak vhodným umístěním do terénu, jednak kamennou rovnaninou, která chránila čelní stěny a rovněž maskováním. Vůči úlomkům betonu ze stěn při předpokládaném zásahu chránilo osádku vnitřní oplechování. Před střílnami by Němci mohli leccos podniknout - pokud by se k nim ovšem dostali živí! A to by tedy rozhodně neměli vůbec jednoduché...
Československá armáda jistě měla své slabiny - jsou známé. Právě tak je ale měla, na podzim 1938, i armáda německá.Naše opevnění, jakkoliv nedobudované, už tehdy vzbuzovalo u Němců respekt. Rozhodně by nás snadno nedostali. Tato publikace, jakkoliv se vyhýbá jednoznačnému závěru, zda jsme se mohli bránit a ponechává to na čtenářově úsudku, nicméně, dle mého, nepodává pro tento úsudek dostatečně objektivní informace.