Sláine: Zabiják démonů přehled

20.07.2024

Kresba je nepochybne masívna. Hoc plná krvi, je to kus nádherne odvedenej roboty, radosť pozerať. Samozrejme nie preto, že neustále od trupov odlietavajú rôzne násilne oddelené končatiny a iné časti tiel, ale proste preto, že je to parádna kresba a parádnymi farbami. Na mnohé panely, výjavy a strany, som sa nevedel vynadívať, hoc príbehy o polonahých svalnatých zabijakoch nikdy neboli úplne moja šálka kávy. Keď už sme pri „divochoch“ z komiksov, uprednostňujem paradoxne Thorgala, ktorý sa naopak vždy snažil boju do poslednej chvíle vyhnúť. Naopak, Sláine ešte ani niekam poriadne nepríde a už to tam rozbije na minďár ako Emil z Lönnebergy kôlničku. Desiatim chlapom sekerou odsekne hlavu, prehodí si polonahú vnadnú ženu cez plece a odíde s ňou do krovia a popritom ešte nakope nejakého draka. Skrátka to nie je niečo, z čoho by som bol v starom veku 42 rokov taký nadšený, ako v osemnástke. Ale faktom je, že toto je skutočne natoľko bombasticky nakreslené a nafarbené, že proste nemôžem ísť pod 4*. A vlastne ma bavil aj fantasy scenár plný rôznorodých postáv, akcie, príšer, netvorov, výjavov, prostredie sa neustále mení, čiže sa nestíhate nudiť. Dokonca samotný Sláine mi pripadal oveľa menší kretén, než som čakal (a obával sa), hoc jasné, na večierok anglických aristokratov a šľachty by som ho asi radšej nepozýval, ale nie je to magor á la Lobo, ale skôr ide do Conana (OK, s prižmúreným jedným, možno i dvoma očami). Jediné, čo mi vadilo, je absencia erotiky (taký ten typický trápny alibizmus, do komiksu naflákam dve tony krvavých orgií a to môžem, nikomu to nevadí, ale erotika božechráň).

29.04.2024

Zem královny Boudicy byla porobena a zotročena římskými nájezdníky. Když ale jejich legie pronikly a pošpinily posvátný ostrov Monu, byla to svatokrádež, která si žádá odplatu. A kdo jiný by mohl stanout po boku královny, když ne největší z hrdinů, utínač hlav, pán sekery, drtič mozků, válečník překonávající propasti času - Sláine. Pat Mills vypustil svého slavného bojovníka na nic netušící Cezariány bez jakýchkoli skrupulí a ohledů. A Sláine se činí, seč mu síly stačí. Problém Zabijáka démonů je v tom, že pod všemi těmi krvavými šarvátkami a nikdy nekončící brutalitou se ztrácí vlastní příběh. Namísto sledování dějové linie, se opájíte monstrózními panely Dermota Powera, které jsou bez debat velkolepé a ohromující, ale nic nevyprávějí. Je to jen přehlídka polonahých těl, boje, krve a smrti. Někomu to samozřejmě stačí, ale myslím si, že Pat Mills má na víc. Historický základ je fajn, ale jeho potenciál v tomhle provedení zůstal daleko za očekáváním. Uvidíme, zda se v druhé polovině příběhu někam posuneme.