Moje cesta vlakem dětství a naděje přehled

26.09.2021

Vlídná milá knížka.

Výborná autobiografie herce. Tím spíš ho oceňuji, poněvadž jako Hradečák jsem ho poznal za jeho působení v hradeckém divadle. Chodil jsem často do tohoto divadla, i když jsem měl k některým inscenacím své výhrady. Za to nemohl Standa Zindulka, ale dramaturg a režisér. Pan Milan Pásek byl jistě vynikající, ale i kontraverzní. Abych se vrátil k panu Zindulkovi. Samozřejmě, že jsem ho z kamarády potkával i na korze v hradeckých ulicích. Trochu jsme mu záviděli jeho známost s budoucí manželkou paní Milenou Erdéliovou, dcerou nikajícího hradeckého internistv. Měla sestru, která patřila Jiřímu Papežovi. Přiznávám se, že Hradec byl v té době maloměsto a takové drby se dobře nesly. Jinak nutno říci, že hradeckým divadlem prošla řada herců a hereček. Pro ně byl Hradec přestupní stanicí. Někteří herci a herečky trvale zůstávali. Charakteristikou postavou byl pan Patočka a jeho osel. To se také nedalo přehlédnout. Ale pokračuj dále v hodnocení knihy. Další angažmá pak pan Zindulka absovolal v Brně, krátce, zase v Hradci a pak v Brně skoro natrvalo. Dalo se čekat, že se dostane do Prahy. Přečetl jsem se zájmem jeho zážitky, co všechno prodělal a zažil. Je toho tolik, že je až neuvěřitelné, jak to všechno mohlo obsáhnout do současného věku. Z jeho filmových inscenací obdivuji Babí léto s panem Brodckým a paní Zázvorkovou. Je pro mě vzorem, jak se postaral o celou svojí rodinu. Jsou z nich samí vynikající lidé. A vzorem je jeho manželka, která musela akceptovat jeho kočovný způsob života. Číst jeho epilog ke knize je učebnice moudrosti. Vzdávám mu tímto hold jeho hereckému a osobnímu životu. Jsem jeho o něco starší vrstevník.