Moje sestra Tilly přehled

25.01.2022

Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tak to bylo takové nostalgické ohlédnutí. Až na pár drobností to špatné nebylo. Lerchovi jsou rodina, kde nikdo nikdy není sám a to nejen fyzicky. Všichni všechno chtějí vědět a do všeho mluvit. Prostě takový malý blázinec. Ale všichni jsou milí a soudržnost a rodinná podpora je obdivuhodná. A to se mi líbilo. Prostě taková nenáročná oddechovka, kterou kdybych nečetla, tak by se nic nestalo, ale možná bych se ochudila o pár životních mouder fyzikáře Famose a to by byla škoda. 3,5*
(1/22)

22.06.2021

Mně knížka nepřijde tak špatná. Vše je vlastně o jedné rodině Lerchů - mamince, tátovi a sedmi sourozencích a jejich neuvěřitelné sounáležitosti a láskyplném poutu. Děj je vyprávěn jednou z pozice nejstaršího ze sourozenců Honzy a jeho sestry (čtvrté v pořadí) Tilly. Ti dva k sobě mají blízko. Ale vřelý vztah, ohleduplnost, laskavost a pochopení je zřejmé u všech členů rodiny vzájemně. Děje v knížce není zase vlastně tolik, myslím, že tu jde hlavně o atmosféru rodiny, která se vymyká běžným poměrům nejenom počtem dětí, ale i jistým zázemím a nadstandardními vztahy. Takto početná rodina není možná bohatá ve smyslu materiálním, ale oplývá nesmírným bohatstvím právě díky naplněnosti vztahů v tomto nejužším společenství.
A některé pasáže stojí za pozastavení. V podstatě v duchu dnešních motivačních a seberozvojových knížek se tam dá narazit na kupu obecných pravd a mouder:

"... Už nám asi trochu stárneš," řekla Tilly.
"Podle čeho se to pozná?" zeptal jsem se a sedl si k nim.
Tilly řekla tiše: "Jsou věci, které nás obtěžují, a věci, které nás zajímají. V průběhu let toho, co nás obtěžuje, pořád přibývá a toho, co nás zajímá, pořád ubývá."

Jenom ten, kdo už nemá žádné plány, je doopravdy a nenávratně ztracen.

Bylo mi zima, choulil jsem se a poslouchal naše kroky. Poprvé mě napadlo, že jsme sami pány svých kroků a že nám nikdo neřekne, kam máme jít.