Moji lidi přehled
Jan Hauer
Příběh sintské rodiny Jana Hauera, sahající až do 18. století, seznamuje čtenáře se světem, který kvůli válečné genocidě téměř přestal existovat. Jan Hauer (1947-2022) se narodil rodičům, kterým oběma v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Auschwitz-Birkenau zahynuli nejbližší příbuzní včetně jejich předválečných dětí. Spolu se svým otcem pátral po jejich osudu, naslouchal vyprávění starší generace a později sbíral staré rodinné fotografie a historické dokumenty. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je bohatý osobní archiv, unikátní fotografická sbírka a rozsáhlé genealogické znalosti o rodech, které pokládal za své, tedy vůbec poprvé jakési pootevřené okno, které zve k nahlédnutí do komunity českých Sintů. Ač sintské rodiny několik staletí spoluutvářely dějiny českých zemí a svými historickými kořeny je pevně propojují se zeměmi střední a západní Evropy i se zámořím, jejich přeživší se jen s velkými obtížemi snažili o obnovu původního života v kulisách nového, komunistického Československa. Kniha Moji lidi je proto nejen oslavou života a naděje, ale vede také k zamyšlení nad temnými stránkami české historie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Moji lidi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Moji lidi v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Chystám se číst | 5x |
Moji lidi
Krásně zpracovaná kniha. Většinu tvoří záznam vzpomínek Jana Hauera na jeho život a rodinu. Na nich je dobře vidět vývoj živobytí Sintů, na které se jinak v české společnosti dost zapomíná. Lidsky se zde osobní výpovědí ukazuje, co pro Sinty znamenala široká rodina a kočování. Jak rádi se svobodně navštěvovali. Pak ale v první republice přišly rasisticky motivované zákony o zákazu kočování a starý tradiční způsob života skončil. Postupně docházelo k další diskriminaci, která vyústila za protektorátu v transportu Romů a Sintů do pracovních koncentračních táborů a do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Nicméně zbývajících pár stovek přeživších bylo perzekuováno i za komunismu (odebírání dětí, nedobrovolná sterilizace žen...). A po revoluci 1989 zase nastala doba otevřené rasové nenávisti a útokům neonacistů.
Kniha je také doplněna o archivní dokumenty a celou řadu dobových rodinných fotografií.