Mokré moře přehled

10.01.2024

O Corsovi bylo napsáno mnoho. Můžete se dočíst o jeho pestrém životě, že byl vlastně autodidakt, do školy chodil jen 6 tříd. Zajímavé jsou i jeho výmysly související s jeho uvězněním. Ale je pravda, že ve vězení začal být básníkem. Marlowe, Chatertton a Shelley, všichni básníci – rebelové byli těmi, o kterých napsal báseň Je mi pětadvacet a četl jejich verše tam v lapáku Clinton. Sice píše, že jim jde vyrvat jazyky a ukrást jejich básně, ale ... Psal stejně jako Kerouac nejvíc o sobě a chtěl psát novým jazykem, stejně jako to dělali v jazzu bopeři. V 60. letech nás ohromily jeho básně, úvahy, láska k jazzu a antice, literatuře. Ale co bylo pro nás to NEJdůležitější? Že si Corso po všech omezeních svého dětství, začal dělat, co sám chtěl. Ta jeho svoboda. Nebyl součást soukolí. Nás tam pořád režim cpal. Žít si po svém byl pro nás nedosažitelný sen, třeba jsme si to idealizovali, ale bylo to vzrušující. Mnoho kámošů podlehlo a upsali se režimu. Existence je hladová svině, donutí vás. Dnes se nemusíte upsat, stačí, když držíte hubu a krok. Nad Corsem mnozí zívají nudou, ale my víme a vy to jednou možná také pochopíte.
Odkaz beatniků nás stále excituje.