Molekula šťastia přehled

06.08.2024

Tahle kniha mě nadchla. Nechci se zaobírat tím, nakolik jsou uváděná fakta vědecky správná. Některé údaje a skutečnosti nakonec člověk může pozorovat kolem sebe a s pomocí knihy si najednou uvědomí, proč to tak je. Vždy jsem si myslela, že svoje pocity a reakce mám pod kontrolou, že jsem vnitřně zcela svobodná. Teď už si to až tak nemyslím. Zvláště, když s přibývajícím věkem vidím, jak funguju na autopilota. Být vědomý tady a teď dá pořádnou fušku. Taky jsem si uvědomila, že musím být shovívavější ke slabostem druhých lidí. Že stačilo mít trochu jiné geny a mohla jsem se chovat zcela jinak. Že vůle ani výchova nejsou všemocné.
Ovšem největší radost mi udělal závěr knihy. Už vím, proč jsem šťastná. A došla jsem k tomu sama od sebe. Ráda totiž maluju, zahradničím, fotím, a hlavně opravuju staré domy. A mohu tedy potvrdit, že tato činnost štěstí, radost a uspokojení opravdu přináší.

03.05.2024

Problémem u publikací tohoto typu od zahraničních autorů, kteří nejsou i u nás už dobře známí, je, nakolik se dá věřit, že je to publikace napsaná opravdu erudovanými odborníky, kteří oboru skutečně rozumí a nevytvářejí jen chabě podložené teorie (protože empiricky jsou dané závěry za současného stavu vědy jen velmi omezeně ověřitelné). V tomto případě mám pocit, že autoři v zájmu větší zajímavosti knihy poměrně dost zjednodušují a některé jejich závěry jsou docela hodně spekulativní, což do určité míry sami připouštějí. Kniha mi připadá trochu jednostranně zaměřená – autoři dělají z dopaminu hlavního viníka téměř všeho důležitého v psychickém ustrojení člověka – na úkor velkého množství dalších nervových přenašečů a chemických látek v naší nervové soustavě. Myslím, že spíše půjde o jakousi dynamickou rovnováhu mezi všemi těmito látkami, záležející i na momentální situaci člověka, jeho zdravotním stavu, únavě, možná i počasí a řadě dalších faktorů. Příliš se mi nechce věřit teorii autorů o tzv. dopaminergních osobnostech, u kterých výrazně převažuje vliv dopaminu nad vlivem tzv. TaT přenašečů (pro „tady a teď“), mezi které řadí třeba i umělce a vědce (a vůbec všechny kreativní lidi) – není ovšem psaní knihy, malování obrazu, skládání hudební skladby, hudební produkce či vědecký pokus typickou činností, která se odehrává tady a teď a její autor si ji nepochybně užívá a nepřemýšlí v tuto chvíli nad budoucností? Nicméně v každém případě je to kniha zajímavě napsaná a nutící k přemýšlení, v níž se určitě řada platných poznatků najde; které to jsou, o tom si asi každý musí učinit názor sám i na základě vlastní životní zkušenosti.