Monology přehled
Milan Kundera
„Nenávidím zbabělý idealismus, který odvrací oči od smutků života a slabostí duše. Je jen jedno hrdinství zde na zemi: poznat život, a přesto jej milovat.“ Tímto citátem z Romaina Rollanda uvádí básník svou sbírku, v níž se dotýká palčivých psychologických problémů dnešního člověka. Verše zahrnuté do osmi oddílů sbírky hovoří o krisích milostných vztahů, o rozkladu manželství, nevěře, krutosti, zklamání. Přes tyto chmurné náměty nevyznívá sbírka pesimisticky, neboť je prozářena básníkovou vírou v kladné hodnoty života.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Monology. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
Růže je top báseň. Nějak si ho neumím v tom roce 1957 představit. Furt se mi vybavuje ten lehce arogantní chlapík pozdějších let.
Musím se přiznat, že jsem nevěděla , že pan Kundera psal básně. A NÁDHERNÉ básně.
Kniha mne okouzlila . Po přečtení jsem se k ní znovu vrátila a přečetla se stejným nadšením. A určitě to nebylo naposled, kdy jsem tuto útlou knížku vzala do ruky a přečetla si ji. Je to opravdové, ze života, opravdu živé.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Monology v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 268x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 81x |
v Chystám se číst | 88x |
v Chci si koupit | 36x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Konečně poznávám Milana Kunderu jako básníka ....
A přiznám se, že báseň Růže mne okouzlila .....
Kdo je ta růže, bože můj !
Vypravuj o ní, vypravuj !
Ta růže dát se chtěla všem.
Táhnout jak vůně všemi muži
a v mužích chutnat celou zem.
Což - po smrti to umí každý
rozplynouti se do šira.
Ale ta růže touživá
chtěla to umět za živa....
A nazvali ji číškou jedu
a nazvali ji Sodomou.
A leží nyní zahozená
leží jak kámen pod vodou.
Přece však ostny bodavými
pokaždé v sobě ucítím ji,
když někdo vodu studně mé
očima svýma rozhrne .....
A kdopak asi je ta růže
o které básník psáti může - či nemůže ?