Mraky nad zemí přehled

05.12.2017

Moje maminka má spisovatelku Vlastu Javořickou velmi ráda. Přečetla jsem do čtenářské výzvy tuto povídku a velmi těžko hledám slova.
Paní Javořická určitě stojí mezi těmi, kteří u mě probudili lásku k českému jazyku. Jak ona volí slova, jak si s nimi lehce pohrává, i když popisuje tragické okamžiky. Jakým způsobem na několika stranách vykreslí krásu přírody, atmosféru národa i osobní drama jedné rodiny. Kolik takových rodin a osudů za války skutečně bylo.
Znovu jsem si potvrdila, že paní Vlasta chodila životem s očima otevřenýma, hlubokou znalostí lidských povah a hlavně s láskou k životu, národu a pravdivým hodnotám. Znám její hrdinky a hrdiny z románů, které psala dříve. Prvorepubliková atmosféra z nich doslova září.
Tato útlá kniha byla překvapením, protože v ní zachytila dobu druhé světové války.
Podle mě všechna tato slova psala již "do šuplíku" , protože se její knihy nesměly za minulého režimu vydávat. Ona sama se pro mě stala zrovna tak silnou hrdinkou života, jako postavy jejich románů.
Někdo by zahořkl, někdo by si zoufal, ona nikdy nepřestala psát. Věřila, že jednou se budeme znovu těšit z její překrásné češtiny ? Psala navzdory těm, kteří chtějí umlčet obyčejné lidství a věřila v hrdost českého národa ?
Kéž bychom této její víry byli vždy hodni. Ve své knize ukazuje dary života a především dar oběti. Jednom mi můj dobrý přítel řekl, že oběť nelze vymáhat, snad proto nás zahanbuje i naplňuje hrdostí, když se staneme svědky hrdinství.
Doufám, že právě o tomto jsou všechna současná vyznamenání a ocenění.
O poděkování.
O němém sklonění hlavy před hluboce pravdivými lidmi naší minulosti i současnosti.
Nejsilnějším okamžikem pro mě byla slova otce, která šeptal nejmladšímu synovi v závěru knihy.