Mrchopěvci přehled
Jan Křesadlo (p)
Román byl počátkem osmdesátých let objeven Josefem Škvoreckým v Torontu a v roce 1984 vydán, poté vyšel v roce 1990 ve čtvrtém čísle revue Bestseller v Praze. Jan Křesadlo v něm (jako v mnoha jiných knihách) čerpal ze svých odborných zkušeností – v Praze pracoval jako psycholog na ambulanci pro sexuální deviace. V panoptikálním obraze padesátých let zde chování sexuálních deviantů odráží zvrácenost totalitní doby. Exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Rudolfa Plačka navrhla Barbora Munzarová.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mrchopěvci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Ač morbidní a hnusná, kniha mě nešokovala, čímž jsem překvapila samu sebe, neboť obecně explicitní sexuální scény v románech ráda nemám. A že tady to byl nářez. Možná to bylo zaobalením do lehké ironie tak, že celá ta absurdita vyzněla tak absurdně, že to nemohla být pravda. Možná to bylo tím krásným jazykem a neotřelým slohem. A opět, stejně jako Fuga trium, bylo lze zde nalézt tolik významových vrstev, jak dalece sahá fantazie čtenáře. Autor nezapře své povolání psychiatra ani svou zálibu v hudbě ani spisovatelskou genialitu.
„Čas oponou trhnul a změněn svět!“ Jan Neruda
Křesadlův svět sice za moc nestojí, ale určitě to není nejhorší ze všech myslitelných světů. Totiž, abyste tomu rozuměli, ten pulsující život „radostného budování socialismu“ (o kterém vám pan Křesadlo ve svém příběhu svým typicky cynickým způsobem vypráví) pulsuje rozhodně mimo hřbitovy a vše, co s tím souvisí, a právě sem vás zavede tento příběh, na místo, „kde lze co nejlépe a nejbezpečněji ignorovat radostný dnešek“
S panem Křesadlem a jeho groteskním, parodickým, ironickým, a ve své podstatě (svou mnohovrstevností) hodně složitým, textem jsem se už potkala, takže jsem se nelekla aktuálního stavu reality, tak, jak ji příběh popisuje, tedy reality deformované hodně pokřiveným zrcadlem ...
Je to svět, který vážně za moc nestojí ... hořkost se v něm mísí s kyselostí, jako dochucovadlo téhle směsi nevalné chuti slouží jen a pouze čistý cynismus!
Páni, takhle, když si to po sobě čtu, skoro to vypadá na prostor, kam se nechcete ani mrknout, možná to dost odrazuje, ale to by byla vážně škoda! Jen zkuste nahlédnout do toho zrcadla, možná se leccos právě skrze to deformované zrcadlo, které si může leccos dovolit, dozvíte o minulosti téhle země ...
Třeba skrze Zderada a jeho ... „současnou životní situaci: "Podivné, nevýnosné zaměstnání ve Městě, unavená, mrzutá a nijak přepychová manželka, obytná rakev ve slamové čtvrti a zejména synek, o kterého se nemohli dost starat, a proto ho museli nechat napospas socialistické výchově."
Dozvíte se to ale jazykem až podivně poetickým, jakoby navzdory všemu výše vyřčenému :-) ... a to se mi na textech od pana Křesadla líbí nejvíc.
Hutně temné prázdno ...
„Vůně mokré zeleně z pohřebišť a rumišť zaléhala až sem.“
... „Večer po šichtě, až se rybník naplní hvězdami, Zderad do něj vklouzne a poplave napříč. Po teplém letním dni je tou dobou voda nejlahodnější “
Ne vážně to není nejhorší z možných světů :-) ...
ale i tak zjistíte, jak křehký je lidský život a jak bezvýznamný ...
PS: ... a taky, že ve vypjatých skutečně vážných situacích mají ženské pravidelně lepší nervy než chlapi :-).
Související novinky (1)
3 000 eknih zdarma ke stažení
08.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1985 -
Cena Egona Hostovského
Kniha Mrchopěvci v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 106x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 51x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1999 | Mrchopěvci / GraveLarks |
1984 | Mrchopěvci |
1990 | Fuga trium |
1995 | Hvězdoplavba / Astronautilía |
1994 | Obětina |
Tohle, tito - Mrchopěvci, byli vážně síla... "Asi, jako když loupete cibuli." Hezky vrstvu po vrstvě... Náhle vás začne štípat v očích, zadržujete - otíráte slzy a pot z tváří, v krku se vám začne tvořit knedlík, načež se vám začne i hůře polykat... Prostě je vám na nic! A přesto, přese všechno neskončíte, dokud není, nemáte konečně hotovo...
Uf! Tak na takhle "chorobně peprnej gulášek," budu ještě dlouho vzpomínat...
Václav Pinkava si ve svých dílech, opravdu nebál šáhnout, upozornit na ožehavá témata, která v jakékoliv době a prostředí jsou stále alarmující...