Mŕtve duše přehled

03.11.2024

Znáte takový ten pocit radosti ze samotné četby, kdy si užíváte každý slovní obrat, přirovnání či jednoduchý popis, tak přesně takovou radost jsem měl z Gogolova textu, až se hanbím, že takovouto klasiku jsem přečetl až dnes, ale pravdou také je, že před takovými deseti lety bych nejspíše nedocenil všechny vypravěcí postupy a satirické nuance, jež neuniknou zkušenějšímu čtenáři. Jedna z těch knih, které nestárnou a ještě se dobře čtou i dnes.

03.11.2024

(SPOILER) Na Mrtvé duše jsem se chystal už delší dobu. Z Gogolova díla jsem měl doteď zkušenost jen s Revizorem, který se mi jako kniha a film velmi líbil.
I mrtvé duše řadím k velmi povedenému dílu, jemuž k dokonalosti schází jen malý ždibec. Předem uvádím, že jsem skončil koncem prvního dílu, jelikož z dílu druhého zbyly jen útržky a nedokončená či útržkovitá díla nemám v oblibě. To jen pro úplnost.

Už od úvodu mě kniha chytla. Na začátku jsem měl drobet problém se zorientovat, bylo to jako vhození doprostřed děje. Dlouho to ale netrvalo a začetl jsem se do knihy tak, že jsem se nemohl odpustit. Krásným jazykem psané návštěvy Čičikova u pánů Líbeznického, Psovského a Nozdreva a báby Shánělky mi nedaly se od knihy odtrhnout. Každý řádek jsem hltal a knihu jsem si neskutečně užíval. Od pána Psovského k Plesnivci a poté už za celý obchod dotáhnout. Bál, kde se vše provalilo i konspirace o napoleonovi či povídačky o Pětníkovi... Až potud jsem byl dílem fascinován a kniha jako celek působila velmi dobře.
Kde se mi drobet zkazila nálada byl ne příliš zdařilý konec. Počínaje Čičikovovým úprkem mé čtení ztratilo tempo a řádky jakoby přestaly odsýpat. Celý konec jsem dočítal už jen ze zvědavosti, jestli se dostaví nějaké rozuzlení či nikoliv. Šlo cítit, že autor si nechal otevřená dvířka pro pokračování, kterému se dokončení už nedostalo.

Kniha je psaná skvělým jazykem, popisné části jsou skvostné a i přes skromnou zápletku kniha opravdu nenudí. Satira, jež kritizuje ruskou společnost stejně jako v revizorovi, obzvláště pak úplatnost a hrabivost (celkově vlastně i pokleslou morálku jíž korunu nasazuje karikatura v podobě Nozdreva) tehdejší společnosti, je velice zdařilá. Nedá mi to nesrovnat tyto karikatury carského Ruska s též satirickými výlety páně Broučka, kde když si člověk vezme dvě a dvě dohromady zjistí, že jiný kraj, podobný mrav.

Za posledních dva tucty stránek a tím i pro mou osobu nešťastný konec strhávám půl hvězdičku. Zároveň ale knihu můžu vřele doporučit.

4,5/5 90%