Mrtvý na Pekelném vrchu přehled

30.01.2025

(SPOILER) Četla jsem to v originále, je mi to přístupné. Úplně marné to není, ale literární skvost také ne. Za pochvalu stojí umístění děje do hornozemských Uher konce 16. století, tedy dnešního Slovenska v době tureckých vpádů. Autor si dal práci s reáliemi a má nastudované i lexikum, což je však zároveň jedna z hlavních slabin celého díla. Často naprosto zbytečně sahá po historicismech, které dnes už nikomu nic neříkají. Jistá míra jejich užití by byla pochopitelná a žádoucí, ale obávám se, že tady je to již za hranou únosnosti a negativně to ovlivňuje čtivost. Historizující mluva bohužel zasahuje i syntaxi. Úvodníky kapitol ve stylu 19. století jen potvrzují, že snaha o historizaci zašla příliš daleko.

Velmi nešťastná je práce s podmětem a předmětem, jsou často vyjádřeny silenými synonymy, což působí školácky. Na řadě míst by bylo lepší je spíš zamlčet.

Pokud jde o příběh, je to vlastně často bída. Postavy jsou toporné, a pokud se s někým dá sympatizovat, tak s notářem Barbaričem, jedinou postavou z masa a kostí. Stein má být něco jako doktor House, zvlášť s tou pochroumanou nohou, jenže zatímco Housova nekompromisní pragmatičnost vychází z vědy, Stein je vlastně náboženský fanatik. Tedy pokud víme. Jeho postava je cliffhangerem, vidíme, že navzdory svatým řečem se domů nehrne, ale proč, to není jasné. Jaroš je karikatura, jakýsi robotický, prachsprostý sadista bez psychologické hloubky – loutka, prostřednictvím které autor mučí tu toho, tu onoho. Celá linka s Barbořiným hrobem, Žofií, duby a kohouty je naprosto neorganická a neuvěřitelná.

V ději jsou i díry, které by zkušený redaktor měl zachytit. Například Gašparova smrt není nikde nijak zpracována, najednou jen všichni vědí, že to má za sebou. V závěru se postavy záhadně přesunou i s celým davem z Hagenova domu k Barbaričovi. To jsou opravdu rušivé momenty.

Ale tak, influencerkám se to líbí a kdo jsem já?