Můj odpočinkový rok přehled
Ottessa Moshfegh
Když rok prospím, probudím se šťastná? Černohumorný román oceňované americké autorky. New York roku 2000: šestadvacetileté vypravěčce život zdánlivě rozdal ty nejlepší karty. Je krásná, štíhlá a blond, absolventka Kolumbijské univerzity, pracuje v cool galerii, má k dispozici tučné dědictví a byt na Manhattanu. Přesto jí něco schází – a tak si nechává předepisovat koktejl nejrůznějších léků od nejhorší psychiatričky v dějinách literatury a usilovně pracuje na své roční „hibernaci“. Pod vrstvou neodolatelného, občas bláznivě komického a jindy absurdně vypointovaného černého humoru klade autorka vážnější otázky po nalezení smyslu v rychlém a náročném světě, kde si můžete dovolit vše, pokud při tom skvěle vypadáte a nepřestanete se usmívat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Mladá frontaOriginální název:
My Year of Rest and Relaxation, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Můj odpočinkový rok. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
Tohle byla hodně zvláštní kniha. Vlastně si ani nejsem jistá, co bych si z ní měla vzít. Celou dobu jsem čekala, že v závěru přijde nějaká hlubší myšlenka, která by vysvětlila, proč autorka něco takového napsala a proč to my čtenáři vlastně čteme, ale to se nějak nedostavilo. I přesto ale knihu hodnotím vysoko na čtyři hvězdičky. Námět je originální, ale co oceňuji především je spisovatelské umění autorky. Ono se totiž v knize prakticky nic neděje, resp. děje se pořád dokola to samé (hlavní postava se doslova láduje všemožnými psychiatrickými léky, které ji mají zajistit, že celý jeden rok stráví ve stavu "hibernace", zjednodušeně že celý rok prospí a to jí má přinést vytouženou duševní úlevu - tenhle popis děje se dozvíte už v anotaci, takže to není spoiler a věřte, že opravdu nic jiného se v knize opravdu neděje), zároveň je hlavní postava dost nesympatická. Přesto se mi ale kniha četla dobře, což si nedovedu vysvětlit jinak než že je to prostě dobře a zajímavě napsané. Přesněji to bohužel popsat neumím. Vlastně jsem celou dobu nad knížkou jen kroutila nechápavě hlavou, ale přesto se mi chtělo číst dál.
Věrohodnost ohledně léků a jejich dávkování, které hlavní postava užívá, nejsem schopna posoudit, stejně tak samotný závěr po procitnutí z "hibernace" - mně to přišlo až absurdní, ale opravdu netuším, co všechno jsou lidi schopni do sebe nacpat.
Každopádně tahle kniha si opravdu zaslouží zvýraznit svá trigger warnings: určitě bych ji nečetla při depresi a pozor i pokud máte byť jen sklony k depresi, protože depresivní prožívání hlavní postavy je ztvárněno velmi podrobně a věrohodně a sama jsem se občas při čtení propadala do temného myšlení. Stejně tak bych se knize obloukem vyhnula v případě závislosti na lécích, případně i jakékoliv jiné závislosti a opatrnost je možná na místě i v případě poruch příjmu potravy.
EDIT: komentáře ostatních si čtu až po dopsaního svého hodnocení, abych se nenechala ovlivnit názory jiných. Ale tentokrát mi hodně pomohly pojmenovat to, co jsem sama vyjádřit neuměla. Viz např. komentář od Jizi. Ta kniha je prostě jakási bizarní alegorie dnešní doby, proto jsem měla celou dobu pocit, že je mi to nějak blízké, ačkoliv s hlavní postavou jsem se vědomě neztotožnila.
Související novinky (2)
6 knih ze Čtenářského klubu knihkupectví Martinus.cz
15.06.2023
Knižní novinky (41. týden)
10.10.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Můj odpočinkový rok v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 143x |
ve Čtenářské výzvě | 19x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 79x |
v Chystám se číst | 125x |
v Chci si koupit | 21x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
New York americká literatura černý humor 11. září 2001
Ja neviem dokelu. Príde mi hrozne zložité hodnotiť túto knižku - hlavne keď je to akýsi záznam, denník.. z obdobia, keď je človeku totálneženahovno. Môžeme teraz mudrovať, môžeme sa nestotožňovať s tým, ako sa správa postava/postavy v knihe.. ako (ne)rieši situácie.. a tak ďalej a tak ďalej. Môžeme teda moralizovať. Môžeme? Akože, napil som sa ja sám z morálnej studnice a som dokonalý? Nie. Takže nehodnotím. Lebo keď je niekomu fakt veľmi veľmi zle, a nájde odvahu sa z toho vypísať a potom je to tak, ako v tejto knižke.. že niektoré tie opisy boli šialené.. no. Nebudem tu už blabotať viac - mne sa to proste ´páčilo´, lebo mi to prišlo úprimné, autentické a odvážne, myslím, že do istej miery aj katarzistické.