Můj zlozvyk při čtení přehled

08.07.2018

Tuhle knížečku máme v knihovně už dlouho.Teprve z ní jsem se dozvěděla, jaké jsou moje zlozvyky při čtení. Ale pokud to tedy zlozvyky jsou, tak je máme určitě všichni/teda čtenáři/, aspoň některé.

Třeba jako Josef Velčovský, ten říká:
"Já mám zlozvyk jenom u dobrých knížek, protože na ostatní nemám sílu. A tím je strach. Strach, že ta knížka brzy skončí. Úměrně s tím, jak se blíží konec, zpomaluji čtení, aby mi vydržela aspoň o něco dýl."
Teď jsem zjistila, že Velčovského už cituje Triatlet, tak to tady máme 2x

Dalším zlozvykem je čtení za chůze. V dětství čtení pod peřinou při baterce. Nebo, že nevím, kdy přestat/jako Lubomír Brabec/. Spaní s knížkou pod polštářem a usínání, nezhasínání.

Michal Suchánek napsal:
"Většinou mne čtení pohltí tak, že nejsem schopen vnímat okolní svět tak, jak bych měl. To znamená, (protože čtu poměrně všude a často), že zapomínám vystupovat z dopravních prostředků tam, kde bych měl."
I tenhle zlozvyk je můj. No, když se to přihodí v MHD, tak přesednete na opačný směr a vrátíte se. Horší je to ve vlaku, když přejedete a ve směru zpět už nic nejede.

Nejvíc se mi líbilo od Ondřeje Neffa:
"Já čtu na WC. To i když utíkám, tak něco popadnu a vezmu si to s sebou i kdyby to byla Vlasta."
U mne teda manželova Střelecká revue. Proto se docela vyznám v revolverech a koltech.

Nejpravdivější je od Františka Nepila:
"Při čtení nemám žádný zlozvyk - zlozvyk mám při jídle - čtu!"