Mustaine– heavymetalové paměti přehled

03.03.2023

Dave Mustaine je zjev, který je mi hodně nesympatický jako člověk i jako zpěvák a hudba Megadeth mi vždycky přišla otravná i přesto, že jsem celoživotní, zapřísáhlý metalový fanoušek. Ale stejně jsem byl zvědavý, jaká bude jeho biografie.

Samozřejmě se kniha veze na vlně všech klišé o osmdesátkových rockových kapelách. Takže pořád je to o tom, jak někdo někde sehnal drogy, jak byli všichni celý den sjetí a když nebyli sjetí, tak hledali drogy a nebo se někde poflakovali, čuměli na MTV a randili a souložili. Kde se v tomhle všem stihl Dave naučit hrát na kytaru, složit všechny skladby a nazkoušet je s kapelou, je jedna velká nelogická neznámá, ale budiž. Jeho profil odpovídá všem ostatním zparchantělým "rock stars", kterým do klína spadl mamutí náklad talentu a všechno jim šlo ram bam bam, takže na hovadiny a užívání asi bylo prostoru dost.

Někdy bych uvítal ve smršti sexu a drog a historek i více reálného vhledu o fungování jeho života a všeho kolem. Ale musím s radostí uznat, že kniha je upřímná, vtipná, čtivá a zábavná. Jak mě Mustaine svoji hudbou otravuje, tak svým vypravěčským umem mě nesmírně bavil. Přečteno s chutí a rychle, jako když slupnete Heavy Metalovou malinu.

No nevím, podle mě Mustaine touto knihou jen potvrdil, že je opravdu takový blb, jak se o něm léta traduje. Přibarvené feťácké historky vyznívají trapně, stejně jako jeho nalezení Ježíše spasitele :) Klasické vejpitkářské blábolení o napraveném hříšníkovi, prostě jedno velké klišé. Nebaví mě ani jeho neustálé předhazování, jak měl ve všech sporech vždy pravdu (čemuž nevěřím) ani jeho ego, kdy vidí Megadeth jako metalovou superhvězdu, která je větší než Slayer .. tak to ani omylem, haha:)) a jeho nikdy nekončící obsese Metallicou, kdy si myslí, že je jedním z nich, je taky docela trapas :) Ale napsaný je to čtivě,to zase jo.