Muž, který se směje přehled
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32368/bmid_muz-ktery-se-smeje-OLP-32368.jpg
4
289
289
Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svou existenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstí nalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezi lid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
ĽHomme qui rit, 1869
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Muž, který se směje. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (55)
pardon [fr: par·dó] všem zapřísáhlým obhájcům romantismu.
tolik k úvodu.
Ano, nějakých 160 let nás dělí od sepsání tohoto románku. Zanedbatelně kratší časový úsek odděluje moje gymnaziální martyrium s povinným Chrámem m. b.
"Třeba jsem už k hUGOvi (taky si vždycky při vyslovení jeho jména vzpomenete na zeleninové smoothies a vice versa?) duševně a umělecky dospěl" pomyslel jsem si, se zamlženým pohledem upřeným do nekonečné dálavy, a pohazujíc si románem MKSS v ruce.
Jedna ze vzácných chvilek mojí pozornosti v hodinách literatury nastala v okamžiku popisu zápletky Muže, který se směje. Fantazie mého tehdejšího pubertálního já se při popisu uměleckých deformací obličeje probrala z letargie a tento román byl uložen do paměti.
Nastal čas tuto hodnotu vyjmout z paměťového slotu a pustit se do čtení. Bohužel, mohu konstatovat, že žádné pozitivní překvapení ani moje umělecké dospění se nekonalo. Stejně nudné, uměle vykonstruovaná záple(a)tka a jednotlivé charaktery tak, aby do sebe veškerý děj násilně zapadal. Chování, přímá řeč i motivy a city jednotlivých postav naprosto nereálné - pokud by byl Hugo průměrný minesänger, tak bych mu to vše odpustil. Jelikož bych ono dílko nečetl.
Pane Hugo, devatenácté století už není středověk!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Tajemství je jako síť, jakmile povolí jedno oko, rozpáře se celá.“
Kniha Muž, který se směje v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 438x |
| ve Čtenářské výzvě | 39x |
| v Doporučených | 36x |
| v Knihotéce | 319x |
| v Chystám se číst | 261x |
| v Chci si koupit | 47x |
| v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Mít radeji hlad v prírode než otroctví v paláci.
Hanba každé špatné myšlence.
Dav do určité míry uspokojuje lidskou potřebu samoty.
Je to stejné, jako kdybychom v civilizovaném lese narazili na stopu divochu.
Nevinný neobviňuje.
Věčne hrozící konec, zhroucení kdykoli možné, nikde přechod mezi bytím a nebytím - to je propast zvaná život.
Deti nedovedou chápat fakta. Děti však neznají onen únik z vězení, jemuž se říká sebevražda.
Odhad je dobrá věc, jistota je lepší.
ze sečny na tečnu.
Slabý a nevinný človek je uprostred nevědoméhe hnevu slepých sil bezbranný.
Mlha je poddaná překážka. Proto je tak nebezpečná. Ustupuje a zůstává. Je plná zrady jako sníh.
Z lorda se posléze stal velice galantní muž a obohatil eleganci neřesti.
Někdy je těžší být druhý než první. Je k tomu třeba méně ducha, ale zato víc odvahy.
Závistivost jako přirozená vášeň a špiclovství jako spoločenská funkce se znamenitě doplňují.
Škoda, že se tolika ctnostmi honosil tak chudý duch.
Nenávisť bez určitého cíle se podobá střelbě bez terče.
Barkilphedro
Aj blcha ktorá pije krv mŕtvemu levovi, môže povedať, že má v sebe leviu krv!
Velký dav dělají vždycky malí lidé.
Jedni jsou šťastní podle práva, druzí podle náhody.
Herec je tu proto, aby se na něj druzí dívali, ne aby on se díval, co a jak.
Lordův králík je víc než člověk.
Ráj boháčů je vybudován z pekla chudých.
Mal Adam, prvý muž, pupok?
Když vztek musí obdivovat, mění se v závist.
Nic se nevirovna drzé eleganci rukou, které nepracují.
Sebevraždou duše jsou špatné myšlenky.
(U soudu) Oba doktoři měli černé rubáše, jeden talár soudcovský, druhý talár lékařský. Soudci i lékaři nosí smutek po mrtvých, kteří jsou jejich dílem.
Kdo má dluhy, má aspoň něco. Ctím ve vás žebrotu.
Opilí muži jsou hnusní, opilé ženy odporné.
Žalář se neotvíra, žalář se jen pootvírá. Jako když zívne. Nudou snad.
Oligarchie je nezávislost ve stavu barbarském, ale přece jen nezávislost.
Opustil ráj pro Olymp.
Jeho pohled byl chladný, protože to byl pohled konečný: manželství a nikde láska: rodina a nikde bratrství: bohatství a nikde svedomi: krasa, a nikde stud: soud, a nikde spravedlnost: pořádek, a nikde rovnost: moc, a nikde rozum: svrchovanost, a nikde právo: nádhera, a nikde svetlo. Neúprosná bilance.