Muž, ktorý si mýlil manželku s klobúkom přehled

03.04.2024

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil styl psaní a vžil se do něj, ale ono to nakonec není tak těžké. A pak jsem se jen fascinovaně nechal unášet neuvěřitelnými příběhy mozku, které byly leckdy napínavější než leckterý thriller. Kniha je členěna na čtyři oddíly - na ztráty, nadbytky, cesty a chudé duchem. Čím víc jsem četl, tím víc mi přišlo zajímavější, že na některé mozkové poruchy nejsou tabulky, takže je potřeba spíše empatie, než nějaké definice. Že sice se snažíme léčit třeba autismus, ale přitom ti lidé jsou dost nejspíš ve svém stavu šťastní a je jen na nás najít si k nim kód, klíč, a pro ně samotné jejich správné využití. Že i když se léčba z našeho pohledu pohledu "podaří" a pacienti jsou pak tak nějak většinově "normální", neznamená to, že třeba nepozbyli něco, čím byli výjimeční a co je samotné obohacovalo. A úplně fantastické je, že mnoha nemocným pomohly v jejich životech naprosto abstraktní věci jako hudba, zahradničení, víra, kreslení, divadlo. Jedna kapitola je dokonce věnovaná vidění svaté Hildegardy. A u části o chudých duchem jsem si nemohl nevzpomenout na Bibli a na jurodivé... Kniha obsahuje odkazy i na další výzkumy v oblasti neurologie, jsou citováni i japonští a čínští vědci, nejen evropští a američtí, a navíc je zde rejstřík s odkazy na další knihy. (Plus slovníček.)