Muž, žena a dieťa přehled

14.05.2024

Příběh je to prostý – šťastně zapomenutý krátký úlet s trvalými následky o jejichž existenci nemáš dlouho nejmenší tušení. A tak následuje šok! – který chce čas – pro všechny zúčastněné. Musíš pochopit situaci, přijmout ji a naučit se s ní žít.
Jednoduchá zápletka /na které stojí většina autorových příběhů/ se začne odvíjet v sentimentálně romantickém vyprávění o jedné manželské krizi /Segal je jednoznačně autorem sentimentálně romantických vztahových příběhů/ zatraceně dobře napsaném! Erich Segal je velmi dobrý vypravěč /však je taky mj. VŠ pedagog kreativního psaní/ každopádně není moc autorů tohoto žánru, které bych četla /není to můj preferovaný druh literatury/, ale od pana Segala jsem přečetla skoro vše, co napsal, jeho styl psaní se mi líbí, má dobře propracovanou psychologii postav (je vidět, že v tom je opravdu profík), a tak je to pro mě příjemně strávený čas, s každou jeho knihou – v relaxačně odpočinkovém módu (většinou je to dovolenková záležitost).

I když je to už hodně dávno, co jsem knížku četla, tak si rámcově dobře pamatuju nejen děj příběhu, ale hlavně pocit – emoce příběhu, protože to je právě to v čem je autor dobrý, jeho příběhy ve vás zanechají emoční stopu – vesměs jde o silný příběh. V diskuzi k autorovi jsem se dočetla, že je to autor sentimentálních kýčů, za mě bych souhlasila se slovem sentimentální (ano, jeho příběhy takové jsou a mě se právě to na nich líbí, proto je čtu), s kýčem bych ale už nesouhlasila – jeho příběhy za mě nesou svou známku kvality, jsou dobře promyšlené a zpracované – za mě jde o literaturu ve svém žánru na špičce kvality.
„… vypadala, jako by znovu uchopila kormidlo života … nemýlil se … byla nesmírně houževnatá. Když přijel, měla na sobě džíny a kaštanový rolák … na poličce stálo nejmíň půl tuctu knih. Byla mezi nimi biochemie a angličtina pro cizince … a červená knihovna.“
… a u téhle se vážně dobře relaxuje …
„Jako obvykle jsem vstávala za svítání.“, odpověděla s úsměvem. „Nemám zatím záclony, ale aspoň k něčemu je to dobré, protože mě probudilo sluníčko. Uvařila jsem si čaj a prošla jsem se až na Harvard Square. Je to nádherné místo – obchody věčně otevřené. Hráli tu nějací muzikanti a knihkupectví byla plná lidí.“
… no řekněte, není tohle krásně idylické ráno? Za mě jednoznačně!