My z koncentráků žalujem . . . přehled

Osobní svědectví vězněného Předmluva. Pankrác, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen. Šest roků, dva měsíce, pět dní. Ležíš na zemi, krev ti teče z úst, nosu, celé tělo bolí, jsi sláb, jen tvoje srdce je silné. Na zemi krok od tebe leží kus papíru. Čistý arch papíru, i když je na něm - trochu rudé krve. --- Arbeit macht frei. V bráně starší chlap v uniformě SS. Padá ti kámen ze srdce. Nebude to tak zlé. Rána puškou ti dokáže, že i staří chlapi v uniformě jsou vrazi. Nevidíš, neslyšíš, máš strachem vyvalené oči, vnímáš všechno jako hrozný sen... Doskákali jsme do koupelny. Židi, ven!!! --- Chlapec leží na zemi, krev mu teče z mnoha ran, pláče... Blockführer do něho kope. - Los! Hoch! Geh in Draht! Ne! Nechci! Chci žít! Chci k mamince! Co jsem udělal? Jeden výstřel. Blockführer se šklebí. U drátů leží jedno tělo - ještě sebou škube... --- Je tady hlad, že by člověk zešílel. Kde sehnat něco k žrádlu? A protože život je tady žrádlo, bojuje se o žrádlo. Kolik těch chlapů tady umřelo? Zdi nemluví a nikdo neví... Ozvi se! Ozveš se jen jednou. Pan Kápo ti natluče. Pan švunk ti nakope. Pan kamarád tě dodělá. Pan blockführer tě zabije. ---... celý text