Myšlenky a meditace přehled
Edita Stein (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/149760/myslenky-a-meditace-149760.gif
4
4
4
Kniha obsahuje výbor z myšlenek a meditací známé karmelitky, filozofky Edity Steinové, která byla pro svůj židovský původ zavražděna v Osvětimi nacisty a roku 1998 svatořečena. Tyto myšlenky nám představují její duchovní vývoj ústící až v mystický vztah ke Kristu a vedoucí k touze přinést smírnou oběť za záchranu Německa a na usmíření mezi židy a křesťany. Publikace je rovněž opatřena stručným životopisem Edity Steinové, který se zejména snaží nahlédnout do nitra této jedné z největších postav 20. století. [z německého originálu ... přeložil a životopis Edity Steinové napsal Vladimír Petkevič]... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2000 , TrinitasOriginální název:
In der Kraft des Kreuzes, 1987
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Myšlenky a meditace. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Je to útlá knížka, a navíc celou její polovinu tvoří životopis Steinové. Jako základní seznámení s jejím životem a myšlenkami svůj účel splní, ale doufal jsem v něco trochu výživnějšího. Ne že by nebyly výživné myšlenky samotné, naopak prozrazují hluboké proniknutí do tajemství víry, ale pořád jsou to jen střípky.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (4)
„Boží život je láska, která se milosrdně sklání ke každému potřebnému tvoru; láska, která uzdravuje nemocné a probouzí k životu mrtvé; láska, která chrání a opatruje, živí, učí a tvoří; láska, která truchlí s truchlícími, která se raduje s radujícími se, která slouží každému tvoru, aby se stal tím, k čemu jej Otec určil.“
„V suchopáru a prázdnotě duše zpokorní. Dosavadní pýcha mizí, když člověk v sobě už nenachází nic, co by ho molo vést k tomu, aby se díval na ostatní svrchu. Spíše se teď člověku jeví ti ostatní mnohem dokonalejší, v jeho srdci se k nim probouzí láska a úcta. Člověk má teď také hodně co dělat se svou vlastní ubohostí, než aby se ohlížel po druhých. Díky své bezmocnosti se duše podrobuje a stává poslušnou; touží po poučení, aby se dostala na správnou cestu.“
„Bůh je v nás, celá nejsvětější Trojice. Pokud si dokážeme ve svém nitru vybudovat dobře uzavřenou komůrku, kam bychom se co nejčastěji uchylovali, pak nám nikde na světě nemůže nic scházet.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Myšlenky a meditace v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 6x |
Autorovy další knížky
| 2000 |  Věda kříže |
| 1991 | Myšlenky a dopisy |
| 1991 | Vánoční tajemství |
| 2000 | Myšlenky a meditace |
| 2005 |  Cesty k vnitřnímu ztišení |
„Člověk je (každodenním stykem s Pánem) postupně stále citlivější na to, co se Pánu líbí a co ne. Byl-li dříve se sebou celkem vzato docela spokojen, teď to bude jiné. Najde mnoho věcí, které jsou špatné, a změní je, pokud je to v jeho silách. Objeví mnoho věcí, které nemůže pokládat za krásné a dobré a které je přece jen tak těžké změnit. A tak se člověk ponenáhlu velmi zmenší a zpokorní, stane se trpělivým a shovívavým k třískám v očích těch druhých, protože má dost starostí s trámem ve vlastním oku. A konečně se také naučí snášet sám sebe v neúprosném světle Boží přítomnosti a odevzdat se Božímu milosrdenství, které se dokáže vypořádat se vším, na co jsou naše síly krátké.“
Když jsem loni touhle dobou četl Vánoční tajemství, říkal jsem si, že mi takto krátké seznámení nemůže stačit, že určitě musím Editiny myšlenky prozkoumat důkladněji v nějakém rozsáhlejším díle! Jenže pak neustále paní Editu někdo v mém čtenářském seznamu předbíhal. A to až do chvíle, kdy jsem prožil příjemné setkání s řádovou sestrou, která si své řeholní jméno vzala právě podle Edity Stein. Takže důvod ke čtení jsem měl vlastně velmi marnivý až přízemní: ano, přiznávám, že pro Myšlenky a meditace jsem sáhl hlavně proto, abych mohl při (případném) dalším setkání s velepříjemnou františkánskou novickou dělat dojem svojí obeznámeností s tvorbou její patronky :-)
Ale ať už se mi tenhle sborník myšlenek dostal do spárů jakkoli, rozhodně toho nemusím litovat! Jednak jsem uvítal možnost si přečíst Editin životopis, ale hlavně se zde paní Edita i na krátkém prostoru ukáže jako skutečně obdivuhodná žena, která ve svém duchovním životě klade důrazy na to, co i já považuji za důležité. Zejména mě zaujaly úvahy na téma nutnosti nacházení Boha ve svém nitru, kde se stýká věčné a dokonalé Boží nestvořené bytí s tím naším stvořeným – a že toto svobodné setkání vede k novému formování lidské duše v důvěře v Boží lásku. Líbilo se mi také Editino upozornění na pokorné odevzdání se jako na centrální smysl duchovního života. To pak vede k lásce jako nejvyšší dokonalosti, která je důsledkem takto pojatého spirituálního života, a která překračuje hranice viditelné církve a skrze modlitbu i konkrétní akty sounáležitosti vede ke prospěchu celé společnosti.
Struktura knihy bohužel nějakému souvislejšímu poznávání nenapomáhá, jedná se totiž o sbírku spíše krátkých myšlenek, někdy skoro citátů, u kterých jsem neznal kontext. Takže (zase!) spíš ochutnávka, která mě (zase!) provokuje k tomu, věnovat se téhle mnohostranně úžasně zajímavé ženě (ona psala i básně?!) zevrubněji.
„Pane, je vůbec možné,
že se znovu narodí člověk,
který už překročil polovinu svého života?
Tys to řekl
a na mně se to uskutečnilo.
Dlouhého života tíha,
viny a utrpení
ode mne odpadla.“