Mysterium českých dějin od praotce Čecha po sv. Václava přehled
Radomil Hradil
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408112/bmid_mysterium-ceskych-dejin-od-praotce--9jE-408112.png
5
3
3
Byla Libuše a její sestry, Přemysl a všechna bájná česká knížata pouhým výmyslem, nebo nám tu pověsti zachovaly stopu skutečné minulosti a jejich existence byla plně reálná? Autor se přiklání ke druhé možnosti a pomocí Hájkovy kroniky se pouští do rekonstrukce jejich osudů. Poukazuje na význam kultu v době staré slovanské víry a zápasu s nastupujícím křesťanstvím. Nakonec vysvětluje pozadí a smysl obětní smrti knížete Václava.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mysterium českých dějin od praotce Čecha po sv. Václava. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mysterium českých dějin od praotce Čecha po sv. Václava v seznamech
| v Přečtených | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2000 |  Česká biozahrada |
| 2014 |  Včely jinak |
| 2014 |  Volba lidskosti |
| 2006 | Jmenuji se, nakolik je mi známo, Kaspar Hauser |
| 2011 | Včely a jejich svět |
Nádherné, věcné a citlivé nahlédnutí do nejranější české historie, od samých prvopočátků. Autorovo pojetí mi bylo hodně sympatické - za vším se totiž snaží hledat smysl, a ukazuje, že v dobách, kdy u nás byla stará slovanská víra živá, se nejednalo o nějaké modlářství, pustou pověrčivost či směšnou "jednoduchost" (jak by to nazvali dnešní osvícení vědci), ale o reálný kontakt s duchovním světem, který se postupem času vytrácel, a byl přemáhán šířícím se (byť Římem už v té době silně znečištěným) křesťanstvím.
Oceňuju taky nahlédnutí do staročeštiny a staroslověnštiny - prostřednictvím nám už skoro neznámých obratů, slov a větné stavby se můžeme o to více vcítit do myšlení, cítění i konání našich předků... :-)
Velmi mě potěšilo, že se autor na rovinu vzdal oslepujícího materialistického a sebestředného (rozuměj - uznávajícího jen stav současného vědomí a projektujícího jej libovolně do minulosti) přístupu, a nebojí se prokazovat, že naši předkové měli dosud živé spojení s duchovním světem, odkud čerpali nejen své myšlenky, ale i city a impulsy k činům. Zdůrazňuje úlohu kněží, věštkyň a obřadních úkonů; to vše bylo tehdy ještě naplněno hlubokým smyslem a účelem. Ten se postupně vytrácel a dodnes nám zbyla jen mrtvá prázdná slupka v podobě lidových "obyčejů", kterým prakticky nikdo nerozumí a ani neví, proč je vlastně dělá...
V neposlední řadě zdůrazňuje, jak moc je v naší národní duši zakořeněn princip oběti...