Mýtus evoluce přehled
Jiří A. Mejsnar
Rok 2000 byl svědkem pozoruhodné skutečnosti. Poprvé v lidských dějinách vstoupil člověk do nového století znaje svůj vlastní genom, se všemi souvislostmi tohoto revolučního úspěchu. Šlo pravděpodobně o nejctižádostivější vědecký úkol, do kterého se lidé pustili za celou dobu své existence. Tento obrovský historický úspěch sám o sobě nás však nepřiblížil k objasnění původu života, původu druhu a původu člověka. Náš současný přístup k těmto třem obecným problémům musí být založen na objevech dosažených v molekulární biologii a genetice v druhé polovině dvacátého století, které nakonec umožnily i úspěšné přečtení genomu. Je minimálně zarážející, kolik lidí včetně biologů ještě na počátku třetího tisíciletí věří v mechanismus „přírodního výběru“. Kromě metod k rozluštění lidského genomu shromáždila molekulární biologie během posledních šedesáti let experimentální výsledky prokazující překvapivě velkou stabilitu tak složité struktury, jakou je jeden gen. Tato stabilita svou podstatou rozhodně nenahrává náhodným změnám genu. Intenzivní výzkum na tomto poli poskytl určitý počet dnes laboratorně používaných, ale velmi komplikovaných technik, které umožňují molekulární manipulaci s DNA, vedoucí k záměrné změně v genu. Je to právě tato komplikovanost, která vylučuje náhodnou realizaci takových změn v přírodě. V knize jsou ukázány některé skutečnosti, jež jsou těžko slučitelné s hypotézou o spojité biologické evoluci, založené na přírodním výběru nahodilých změn, a které tak ukazují, že představa „o původu druhů přírodním výběrem“ není geniální teorií, ale špatnou hypotézou. Publikace je zamýšlena pro širokou, a tedy velkým dílem laickou veřejnost. (Z předmluvy autora)... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mýtus evoluce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Kreacionistický pamflet přebírající špatné argumenty ze zahraničních publikací. Autor nemá ani tušení o moderních evolučních teoriích a vyvrací slaměné panáky.
Fascinuje mě, jak se dnes zachází s vědci, kteří si troufnou jakkoli kritizovat či dokonce zpochybnit Darwina. Ačkoliv jsou jejich argumenty z různých pohledů (podle oboru) relevantní, místo diskuse jsou s opovržením shozeny se stolu. Jonathan Wells, Michael Behe či Jiří Mejsnar, ať uvedou jakýkoliv argument, jsou okamžitě prohlášeni za nesolidní, omylné, manipulátory a lháře - jedním slovem kacíře. Ocitají se na stejném místě jako svého času Galilei - koneckonců vždyť Galileo tvrdil, že slunce je středem vesmíru, no neposmáli byste se? A tak se dnešní kritici ocitají v roli inkvizitorů, kteří jediní mají pravdu. Na Boha Darwina se sahat nesmí a basta.
Vyměnili jsme jen nevědeckého křesťanského boha za boha evoluce. Pochybnosti jsou zakázány. Ideologie opět vystřídala racionalitu.
A přitom většina z těch, kteří pochybují, pochybují na základě vědeckých poznatků, opakuji, nejde o žádné náboženské fanatiky. Vidí, že tak, jak se evoluce traduje, nemohla fungovat. Odporuje to vědeckým zjištěním. Ani nemusí psát o "stvořiteli", "inteligentním designu" atd. atp., vyslovením pochybností nad závěry Darwina si vybudovali cestu do pekla.
Takže se z Darwina prostě stala ideologie. A ideologie se nemají zpochybňovat. Ne že by neexistovala evoluce, ta je faktem. Problém však je, jak probíhá. Evoluce není totéž co darwinismus. Darwinismus je podobný marxismu, který rovněž chtěl změnit svět, ale diskusi, jak by změna měla probíhat, nepřipustil. Největší otázkou, se kterou se evoluční teorie neumí vyrovnat, je pro mne princip nezjednodušitelné složitosti. A co kambrická exploze, podle níž nejvíce vysoce rozvinutých druhů bylo na počátku, nikoliv na konci vývoje přírody. Nevyvrací zcela jasně Darwinův strom života?
Nevím, jak to je ve skutečnosti. Ale vadí mi, že diskuse neprobíhá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mýtus evoluce v seznamech
v Přečtených | 9x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 3x |
Měla jsem se podivat na recenze sem a s knihou neztrácet čas.