Na obzoru Island přehled

25.01.2021

Nepochybně i tato kniha přispěla u nás k rostoucímu zájmu o severské státy, zejména o vzdálený, tajemný a v té době vlastně nedosažitelný Island. Přiblížila začátkem 80. let českým čtenářům cestu přes státy, do nichž se jen tak nikdo z nich tehdy podívat nemohl. Autorka s manželem však tu možnost kupodivu měli, i když i jejich cesta byla provázena typickými trapnostmi tehdejších výjezdů z ČSSR: jízda ubohým auťákem, naprosto nevhodným do náročného terénu, kostelecké párky vařené v horké vodě islandských gejzírů, nedostatek valut, strach z celníků, proklamované mírové poselství cestovatelů ze socialistického Československa, kteří se sami cítí jako protipól nevkusných a omezených amerických turistů .... jednoduše: typický socialistický cestopis.
Autorka své zážitky podává přespříliš emotivně, poeticky a vzletně, díky čemuž jsou věcné poznatky, informace a postřehy často překryty spoustou slovního balastu. Přesto však tento cestopis považuji za velmi zajímavý z hlediska popisu tehdejší islandské reality, tak vzdálené dnešnímu stavu - to ještě na Islandu nebyla jediná asfaltová silnice; "vesele" a krutě probíhal hromadný lov velryb a jejich krvavá jatka přímo na břehu; američní snobové byli jediní turisté, co na posvátných místech Islandu povykovali, .... atd.
Většina těch informací dnes již neplatí, ale jeden postřeh L. Uličné na konto obyvatel Reykjavíku je myslím stále aktuální: "... tady žije vzácný druh lidí, který nefňuká a necítí se ukřivděn osudem." (s. 85)
Kniha mi zas o kousek více pomohla porozumět knižním příběhům mých oblíbených současných islandských autorů.