Na tahu je trpaslík přehled

27.09.2024

Začátek a atmosféra na nekonečné pedagogické radě mě hodně pobavila a kdo někdy pracoval ve škole, určitě objeví podobnost zcela náhodnou s nějakou kolegyní či kolegou a samozřejmě i se studenty. Bohužel se jedná jen o řadu příhod propojených děním na poradě a všechno to s koncem porady skončí také, aniž by došlo k nějakému posunu, katarzi... Což, když tak o tom přemýšlím, je vlastně taky docela realistické. Přes dlouhá jednání v podstatě stále o tomtéž se nakonec ani v reálném školním životě (často) nic nevyřeší. ;)
Celkem hodnotím třemi a půl hvězdami.

27.04.2021

Autorka orámovala svou krátkou prózu poradou, na které si přehrává v hlavě roky ve školství před listopadem a po něm, vybavuje si pár příhod ze své praxe a dost trefně charakterizuje různé typy učitelů. K podstatě školského systému „tehdy a teď“ není příliš tolerantní, stejně tak k nadřízeným, kteří ze školy dokáží udělat místo plné buzerace žáků i těch učitelů, kteří tuhle práci chtějí dělat nějak normálně (a mezi které se samozřejmě počítá). V těchto úvahách je výstižná a uvěřitelná, občas i sympaticky nekorektní. Jakmile se ale pustí do dialogů, jako by se najednou rozpomněla, že je učitelka - a ty přece, kromě toho, že nechodí na záchod, používají knižní spisovnost i se svými kolegy, se kterými si léta tykají („Zemřel jí otec.“), a ani ona sama si v rozhovoru se žáky neodpustí učitelské pindy („Máte hlavy jen na čepici.“). A zdánlivě dobrý nápad s rámcem porady se ukáže jako dost otravný: do reality se vrací vždycky tím, že pumpuje kolegyni o informace, o čem se zrovna jedná, a ta jí celkem dlouze odpovídá i přes promluvu někoho z kolegů či samotného ředitele. Kdo jste někdy seděl na jakékoliv poradě s účastí pouhých pár desítek lidí, víte, že je nemožné vypnout zcela, zvlášť když se jedná o vás, a že si slušný člověk nedovolí mluvit souběžně s někým jiným, natož s nadřízeným, i kdyby si to on svým idiotstvím zasloužil.