Nádej zomiera posledná přehled

29.08.2021

Na hranici geniality se pohybuje tento drobný skvost. Ono napsat román je těžké, ale napsat miniatury, v nichž se zhutní nějaká životní pravda, to chce brilantního spisovatele. Čím kratší útvary to jsou, tím je to těžší. (Viz haiku.) A k tomu, aby se pravda o světě a životě zhutnila, je třeba mít pořádný smysl pro zkratku, metaforu a nebo absurditu. Absurdita je tady jen prostředek. Rozdělil bych ty "minutové grotesky" do tří skupin: 1. formální srandičky, jejichž smysl je skutečně až dadaistická absurdita (Smrt herce, I nejsmělejší sny můžeme uskutečnit!, Portrét muže, Dedikace jednoho maďarského spisovatele, Zkouška charakteru, Páternoster, Harém, Zprávy a pseudozprávy, Sekaná, Sebevědomí odborníka, Torschlusspanik, Trojčata ze Starého Budína, Spoluobčané! Pohotovost) 2. situace-komedie, která svoji absurditou ukazuje daleko víc než jen hravost a smysl pro nesmysl, pojmenovává situací nějakou skutečnost (Matematika, Nic není nového, Jak dlouho žije strom?, Extáze, Ákos a Zsolt, Člověk touží po teple, Prožitek a umění) 3. situace, které jsou tak absurdní, že mohou zcela klidně vyjádřit i tu největší hrůzu nebo cokoliv, co člověka přesahuje (Chléb, Vojenská nemocnice, V zasněžené krajině dvě cibulovité kupole, Taxikář, Vykupitel, Informace o omezení v dopravě v souvislosti s událostmi 1. února, Domov). To jsem s dovolením jen vybral takové, které mě skutečně oslovily. Tím tedy neříkám, že všechny jsou stejné intenzity, to snad ani nejde.
Takže suma sumárum, je to drobný klenot. Je možné ho nosit v kapse a kdykoliv je možné ji vytasit, kdekoliv nalistovat a dozvědět se něco o životě. Všem doporučuji.