Nahý medzi vlkmi přehled
Bruno Apitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232932/mid_nahy-medzi-vlkmi-232932.jpg
4
66
66
Do jedného z najneľudskejších koncentračných táborov na vrcholci Ettersbergu neďaleko Weimaru v marci 1945 sa dostane malý trojročný chlapček, ktorého po evakuácii Osvienčimu doniesol v kufri poľský väzeň. Poliak nie je otcom dieťaťa, ujal sa ho iba po smrti matky a otca, ktorí zahynuli v osvienčimskom tábore, kde sa dieťa narodilo. Jeho príchod znamená pre tábor veľké nebezpečenstvo.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nahý medzi vlkmi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
Bohužel mě kniha vůbec neoslovila. Jak již psali mnozí, nejlepší na knize je závěr a doslov.
Mám ráda knihy od Remarque, mají hluboký příběh, dokáží vás vtáhnout do děje a nepustit. Tato kniha ve mně nezanechala vůbec nic. Možná pocit, že jsem trávený čas nad tímto příběhem promarnila.
V podstatě ke knihám o holokaustu a koncentračních táborech přistupuji téměř až s posvátní úctou, ale tohle bylo jiné, nedařilo se mi začíst se, až poslední cca 60 stránek byly strhující. Pořád se jen MTV scházelo, aby se domluvili, že ještě nebudou nic dělat, dítě se tam mihlo na pár stránkách. Nejlepší byl doslov a vzpomínky autora.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nahý medzi vlkmi v seznamech
| v Přečtených | 104x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 80x |
| v Chystám se číst | 85x |
| v Chci si koupit | 20x |
| v dalších seznamech | 5x |
Kniha mě nezaujala. Přečetla jsem pouze prvních a posledních 40 stran (tedy celkem čtvrtinu knihy). Myslím, že tak jsem z knihy dostala to nejzajímavější, a ani to mě nebavilo. Problém pro mě představoval styl, kterému laicky říkám "socialistický". Nezáživný styl psaní, kde nejdůležitější je neustále zdůrazňovat kladnou úlohu komunistů, zejména sovětských (protože všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější). Dítě, kvůli kterému jsem knihu začala číst, hrálo jen vedlejší symbolickou úlohu a nakonec se ani nedozvíme, co se s ním stalo. Moje vydání, bohužel, nemělo doslov, tedy jsem si nemohla přečíst, jak moc musel autor své životní zkušenosti upravit.