Námestie svätej Alžbety přehled
Rudolf Jašík
V románe Námestie svätej Alžbety tvorí základnú dejovú líniu problematika vnútorného zápasu jedincov s prvými prejavmi neľudskosti fašizmu. Autor hlboko psychologicky a nádherne umelecky stvárnil rozličné typy ľudí s ich strašnou filozofiou rezignácie (Maxi, Samko), ktorou odpovedajú na prvý nápor i rast zúfalého odporu, podmieneného osobným nešťastím. Igor po otcovej smrti vymenil školské lavice gymnázia za tvrdú prácu vo vinohrade, skúsil priblížiť sa dnu spoločnosti, no nezakotvil tam. Doopatroval ťažko chorú matku a práve vtedy, keď sa mu ponúka hrejivé šťastie mladej lásky - jediný svetlý bod v chmúrnom živote chlapca z periférie - vyrve mu ho čierna ruka fašistického prisluhovača. Igor sa vzbúri, zabíja. A uspokojenie neprichádza...... celý text
Romány Válečné Literatura slovenská
Vydáno: 1962 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Námestie svätej Alžbety, 1958
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Námestie svätej Alžbety. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
všechny komentářeSouvisející novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Námestie svätej Alžbety v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 98x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 5x |
v Mé knihovně | 46x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno slovenská literatura antisemitismus Slovenská republika 1939-1945 (Slovenský štát) arizace klerofašismus nacistické zločiny Hlinkova gardaAutorovy další knížky
1972 | Náměstí svaté Alžběty |
1963 | Mrtví nezpívají |
1961 | Čierne a biele kruhy |
1971 | Na břehu průzračné řeky |
1979 | Povesť o bielych kameňoch |
U mňa veľmi zle načasovaná kniha. Začala som ju čítať krátko pred vypuknutím vojny u susedov, popri súčasnom dianí vo svete som už veľa krát nemala chuť čítať o negatívach vojny ešte aj v knihe. Predtým som vždy čítala knihy s tematikou holokaustu s presvedčením, že zlo takých veľkých rozmerov sme už ako ľudstvo pochovali do minulosti. Dnes si to už nemyslím, pokiaľ bude existovať človek, vždy tu bude hrozba, že obrazy z minulosti ožijú. Silne tragický koniec knihy, kde jedna tragédia predchádza druhej ma v tom iba utvrdil. Ani Remarque by sa za toto dielo nemusel hanbiť.