Napoleon a jeho první mamlúk Roustam přehled
Michal Šurgot
Bohatě ilustrovaná publikace s příběhy Napoleona a jeho prvního mamlúka Roustama, který byl jeho komorníkem, osobním strážcem, nosičem pušek na lovu a podobně. Jak sám Roustam uvádí: "S císařem jsem prodělal všechny kampaně: první tažení proti Rakousku, pruské a polské tažení, druhé rakouské tažení, španělské, tažení do Moskvy a u Drážďan, i to v samotné Francii. Doprovázel jsem ho na cestách: dvakrát do Itálie, do Benátek, do Holandska, kde jsem dostal zimnici a kde mi císař poskytl kočár, abych se vrátil do Paříže."... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Napoleon a jeho první mamlúk Roustam. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Na jednu stranu velmi zajímavé čtení, jako vždy, když se jedná o překlady vzpomínek současníků. Kniha je vlastně chronologicky seřazenou kompilací úryvků z pamětí Roustama i dalších příslušníků Napoleonova dvora. Na druhou stranu mi kniha přijde tak nějak amatérská, o autorovi se mi nepodařilo nic moc dohledat, ale zdá se, že je to spíše vydavatel a nadšenec/fanoušek než spisovatel nebo dokonce historik? Chybí tiráž, citace, poznámkový aparát apod. Kdo je autorem překladů, sám pan Šurgot? Kdo je autorem ilustrací, které nejsou označeny nebo jsou označeny značkou JOB? Kniha by potřebovala udělat korektury, je zde množství překlepů a neobratných formulací. Co ta závěrečná věta? Opravdu je vhodné předkládat dnes už historiky celkem spolehlivě vyvrácenou konspirační teorii o Napoleonově zavraždění Montholonem jako fakt?
Související novinky (1)
Knižní novinky (32. týden)
02.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Napoleon a jeho první mamlúk Roustam v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
2020 | Napoleon a jeho první mamlúk Roustam |
2018 | 1812: Z Moskvy a v zajetí |
2016 | Vojenské vzpomínky husara Victora Dupuyho |
2015 | Napoleonské dobývání - Toruň |
2019 | 1812: Do Moskvy |
Jako autor si vážím komentářů a velmi za ně děkuji, protože mi pomáhají ve zlepšování mé práce a odstraňování chyb, ale vyjímečně musím reagovat na komentář uživatelky dalia1769, protože v jejím příspěvku nacházím pár věcí, které nejsou pravdivé a čtenáře, kteří publikaci ještě nedrželi v rukou, by mohly zmást, a pár věcí, které mi občas přijdou až absurdní.
Cituji: "o autorovi se mi nepodařilo nic moc dohledat" - je toto opravdu věc, která ovlivňuje vnímání kvality knihy? Opravdu budeme hodnotit začínající autory nebo autory, kteří si přejí zůstat v anonymitě, podle toho, že se o nich nedá nic dohledat? V souvislosti s hodnocením knihy mi tohle přijde jako absurdní argument.
Cituji:"dokonce historik?" - Znamená to, že o historii by měli mít právo psát jen historici? Vzhledem k tomu, že má kniha je spíše populárně-naučná než literatura faktu, tak je to další argument, který mi přijde jako absurdní. Má kniha je spíše román tvořený vzpomínkami účastníků než literatura faktu.
Citace v mé knize opravdu nejsou. Nejsou tam z toho důvodu, že jestliže uvádím příjmení daného pamětníka před každým jeho příspěvkem, tak logicky není už koho citovat.
Poznámkový aparát, tak jak jej znáte z odborných knih, v knize není. Je to z toho důvodu, že souvislosti jsou vysvětleny přímo v závorkách, aby čtenář nemusel přeskakovat zrakem po stránce a zdržovat se od děje, a jednak jsou vysvětlující okolnosti vypsány přímo mezi jednotlivými vzpomínkami.
Autorem překladů jsem sám. Má toto mé opomenutí zmínit to v nakladatelských údajích vliv na čtivost knihy? Vážně budeme hodnotit knihy podle toho, jestli autor zapomněl v impresu na některý údaj, přestože autorství logicky vyplývá z obalu?
Ilustrace jsou v knize vždy označeny jménem autora, pokud je znám. Pokud není znám, je to uvedeno také. Jen u rytin není vypsán autor zvlášť, protože jejich tvůrce je většinou uveden přímo na rytinách. K JOBovi: jestliže si nějaký umělec zvolí pseudonym (v tomto případě se jedná o autorovy iniciály), pod kterými chce být uváděn, tak nebudu používat jeho pravé jméno, ale budu se držet jeho přání.
K Napoleonově zavraždění
Já osobně jsem vůbec neuvedl jméno hraběte Montholona. Nikdy bych si ve své knize nedovolil někoho očernit a označit jako vraha, o kom to není jisté na sto procent. Co ale jisté je, že Napoleon otráven byl. Proto jsem si dovolil na konci tu větu, kterou jsem napsal a proto ve volném pokračování "Napoleon a jeho druhý mamlúk" se k tomuto tématu ještě vrátím. Ve 21. století mi je líto, že někdo vědecké důkazy moderního soudního lékařství považuje za konspirace. Myslím si, že otázku otravy by neměli řešit historici (často jednostranně zaměřeni a neschopni přiznat cokoliv, co by poskvrnilo památku na císaře a osoby v jeho blízkosti) , ale právě lékaři a vědci.
Za překlepy se velmi omlouvám. Toto mi přijde, že opravdu patří do hodnocení knihy, protože ovlivňuje její čtivost. Nemohu se ale smířit s tím, že by kniha měla být hodnocena podle toho, jestli jde o autorovi něco dohledat nebo že zapomněl uvést drobnost v údajích nakladatele. Také jsem chtěl vysvětlit zavádějící informace recenzentky o chybějícím označení autora ilustrací a v případě populárně-naučné literatury i vysvětlit, jak to je s citacemi a poznámkovým aparátem.