Náš svět přehled

04.01.2022

Tuhle knížku mám z dětství, přemístila jsem ji do knihovny spolu s jinou dětskou literaturou, ale přiznám se, že se mi úplně vykouřilo z hlavy, že bych ji kdy jako dítě četla a co v ní je. Vytáhla jsem ji z poličky v období Vánoc pro dcerku jen proto, že má kniha růžové desky a holčička vyžaduje vše růžové. Po otevření jsem byla neskutečně mile překvapená a během postupného čtení jsem se víc a víc utvrzovala v tom, jaký zapomenutý POKLAD to doma mám! Některé zobrazované skutečnosti jsou sice již zastaralé (uniformy strážníků VB či telefonní budky na ulici, Národní výbor ve městě apod.), ale jinak je nadčasová, univerzální a moc hezky zpracovaná. Jedná se vlastně o takovou prvouku/vlastivědu pro školkové čtenáře, ale počíst si může i menší školák - syn, navštěvující první třídu se k nám nakonec připojil a plnil s námi některé úkoly. Holčičce se moc líbily obrázky a já konečně našla nějaký nástroj, kterým ji mohu pedagogicky rozvíjet, protože stále roste ve stínu staršího bratra. Protože se dcerce nejvíc líbilo miminko Olinka, museli jsme ji oslovovat tímto jménem, a kdykoli jsem řekla, jestli si chce číst o Olince (co na tom, že hlavním hrdinou je Honzík!), nadšeně souhlasila, takže za pár dní jsme měli přečteno. Povídali jsme si o správném a špatném chování, hledali, které části těla si zvířátka vyměnila, řešili popletené pohádky, ale nenásilně si povídali i o okolním světe, rodině, koníčcích, povoláních apod., takže jsem si mohla ověřit, co dcerka vše (ne)zná a co třeba ještě máme spolu diskutovat. Dvoustránka s pohádkou o Karkulce vedla nejen k tomu, že jsme si u ní říkali repliky jednotlivých aktérů (Karkulky, maminky, babičky, vlka a myslivce), ale i následné dramatizaci, kdy si holčička s červeným baretem Karkulku zahrála a my se synem ztvárnili ostatní role (chlapec bude mít talent, neb já hrála vlka a on ztvárnil maminku, babičku a myslivce, přičemž jen střídal pokrývky hlavy a v jednu chvíli vystřihl i dialog mezi babičkou a myslivcem v jedné osobě). Kniha se ve stručnosti věnuje i Československé republice (což zas vedlo k hezké debatě o tom, proč jsme měli a už nemám společný stát) a Vesmíru, ale kapitoly věnované běžné realitě jedné rodiny byly za mne nejlepší. Doporučuji všema deseti, co deseti, dvaceti!

Po přečtení komentářů ještě doplňuji, že můj výtisk sice není salátový, ale má urvané desky!