Našinci na cestách přehled

16.01.2021

Čtenářský deníček! Cestopis Našinci na cestách (The Innocents Abroad) napsal Mark Twain v roce 1869, já jsem četl vydání v Melantrichu z roku 1953. Našinci na cestách jsou po povídkách souboru Skákavý žabák jeho druhou prózou. Kdybych četl tento Twainův cestopis jako svou první knihu od něj, už bych od tohoto svého jinak milovaného autora nechtěl asi nic dalšího číst. Natolik by mi byl autor protivný svou nadutostí a - dokonce hrdě přiznávanou - hloupostí. V cestopisu Twain vystupuje jako zpovykaný poměrně solidně finančně založený americký fracek - nebyl ovšem už úplně nejmladší, v době cesty po Evropě a Středomoří mu bylo dvaatřicet let - kterého jenom tak něco na cestách nezaujme, který nevěří v Boha a nesnáší katolickou církev a vlastně nemá rád nic, co není americké. Ty předposlední dva jmenované rysy zřejmě přispěly k tomu, že právě v roce 1953 tato kniha v komunistickém Československu vyšla. Není to ani "nejlepší" Twainovo dílo, jak údajně (slovy předmluvy vydání) tvrdila buržoazní kritika, ani dílko nejsvěžejší, jak tvrdí autor přemluvy. Já bych místy nazval tento spis Twainovým dílem nejtrapnějším, nečetl jsem ovšem od něj ještě úplně všechno. - Líčení dvacet tisíc mil dlouhé putování Twaina a jeho přátel komerčním zájezdem na starý kontinent a do Asie je nezajímavější ve chvílích, kdy autor opouští svou pózu "povinného" vtipkování za každou cenu; když se omezuje na pouhé popisy, imprese. Tato fáze nastává víceméně poté, kdy cestovatelé přes Gibraltar, Francii a Itálii dorazí do Turecka a pokračují dál na Východ. Tam autor dokonce několikrát opouští svůj odstup protřelého a všem rasám nadřazeného Amerikána a v Jeruzalémě při spatření legendárního meče křižáka Godfreye de Bouillona a následně při návštěvě Adamova hrobu a pak předpokládané Golgoty, místa biblického ukřižování Krista, upadá v jakési sobě nepochopitelné vytržení- - - Jinde však nepokrytě dává najevo své civilizační pohrdání : v Itálii si tropí pubertální až kruté žerty z turistických průvodců, v Řecku se pochlubí chuligánským porušením karanténních opatření, krádežemi vína a ilegální návštěvou Athén, Beduini jsou v jeho očích směšní, špinaví a páchnoucí podivíni, muslimky jsou bez výhrady nechutně ošklivé... Až místy čtenářem cloumá touha spílat: Twaine, ty americkej idiote, tak proč jsi tam jezdil?? Jen proto, že jsi na to měl dolary?? Francie a Itálie je mu vesměs nezajímavou, její restaurace špatné, holiči jsou usmolení nešikové. - Ale vcelku vzato stojí knížka za přečtení třeba pro ten pocit cestovatelské selanky, s níž se synkové Spojených států mohli dostat do míst, kde by jim dnes patrně - nehledě na aktuální pandemii - hrozila smrt. - Vydání z Melantrichu doprovází křiklavé, infantilní až nablblé ilustrace Františka Freiwilliga.