Následník trůnu přehled
Ludwig Winder
Román o Františku Ferdinandovi a jeho rodině a politické kariéře. Knihu vydala Lidová tiskárna pro Lidové noviny v Brně
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Následník trůnu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Naprosto nenáročnou formou si čtenář udělá krásný obrázek o době i životě Franze Ferdinanda. Skvělá kniha, a navíc napsáná rodakem z Moravy.
Je to opravdu velmi obratně a čtivě napsáno a navzdory tomu, že víme, jak "příběh" dopadne, má kniha díky působivě líčené přípravě a provedení atentátu i dramatické vyvrcholení. Doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Následník trůnu v seznamech
v Přečtených | 41x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 41x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Habsburkové 19.-20. století Rakousko-Uhersko sarajevský atentát František Ferdinand d´Este, 1863-1914
Z formálního hlediska není tomuto životopisnému románu absolutně co vytknout. Je dynamický, soudržný, autor se dobře orientuje v dějinách sledovaného období i vztazích sledovaných osob, text se dobře čte (nejspíš i zásluhou kvalitního překladu). Interpretace osoby Františka Ferdinanda, nepochybně člověka plného protikladů a problematického, je poněkud poplatná době vzniku knihy (např. jeho mnohokrát opakovaná touha po vyvolání válečného konfliktu - dnes se historici domnívají, že FF opravdu byl ten poslední, kdo by chtěl konflikt se Srbskem a následně s Ruskem).
Co mi přišlo docela zvláštní: v podstatě ani jediná postava v knize není kladná a šmahem vůbec nikdo nemá dobré vlastnosti - autor je v tom velmi konzistentní, mizerové, sobci, idioti, šplhouni nebo nesnesitelní vzteklíci jsou všichni od arcivévody přes habsburskou rodinu, dvůr a hraběnku Chotkovou až po komorníka Janáčka. Někdy je až úsměvné, jak se Winder pokouší naroubovat špatné vlastnosti i na osoby, o kterých špatně smýšlet podle mne vůbec nelze (úplně zářný příklad je Marie Tereza z Braganzy). Beru to jako dobrý protipól některých dnešních populárně naučných knih, které naopak FF a Žofii trochu moc idealizují (Vražda arcivévody) - pravda je jako obvykle zřejmě někde uprostřed.
K samotnému závěru arcivévodova života doporučuji i román současného německého autora Ulfa Schieweho Atentátník - postavy se zde objevují v poněkud jiném kontextu a např. samotní atentátníci mají mnohem více prostoru než v Následníkovi trůnu. Srovnání těchto dvou románů, jejichž vznik dělí nějakých osmdesát let, je mimořádně zajímavé.