Návrat do Lvova: O kořenech genocidy a zločinů proti lidskosti přehled

06.12.2024

„Skutečnost, že čtyři velké státy, nadšené z vítězství a popuzené křivdou, zarazí rámě pomsty a dobrovolně předají polapené nepřátele zákonnému soudu, patří mezi nejvyšší holdy, které kdy moc vzdala rozumu.“

--

Philippe Sands je předním profesorem mezinárodního práva a jako advokát má za sebou ty nejzásadnější procesy naší doby, včetně Pinocheta, Konga, Jugoslávie, Rwandy, Iráku, Guantánama anebo Jezídů. A tohle je jeho nesmírně poutavá kniha o třech polských Židech – o jeho vlastním dědečkovi, ale hlavně o Raphaelu Lemkinovi a Herschi Lauterpachtovi.

Oba jsou považováni za nejlepší mezinárodněprávní myslitele 20. století a za otce revolučních koncepcí lidských práv, které změnily svět. Oba studovali u stejných profesorů ve Lvově, aniž by o sobě věděli. A oba se setkali v říjnu 1945 v Norimberku, kde před soudem stál vězeň číslo 7, Hans Frank, který předtím dohlížel na vyhlazení více než milionu haličských Židů, mezi nimiž byla většina příbuzných autorova dědečka, a stejně tak i Lemkina a Lauterpachta. I když jim byl osud jejich rodin v tu chvíli stále neznámý, norimberské procesy pro ně nemohly být nikdy jen vzdáleným akademickým cvičením.

Jen na jednom se neshodli. Je důležitější, aby vás právo chránilo jako jednotlivce, nebo jako součást skupiny? Chraňte jednotlivce, říká Lauterpacht. Chraňte skupinu, říká Lemkin.

Lauterpacht byl mužem, který vypracoval koncept zločinů proti lidskosti a jehož práce zahrnula tento zločin do Norimberského statutu, podle něhož byla poprvé vznesena obvinění proti válečným zločincům v procesech s předními nacisty. Lemkin se spíše než na zločiny proti jednotlivcům zaměřil na nacistické výnosy, v nichž našel vzorec chování, jemuž vymyslel řecko-latinské označení „genocida“.

Tyhle dva odlišné zločiny s rozdílným důrazem na jednotlivce a skupinu rostly vedle sebe, přesto se postupem času genocida objevila v očích mnoha lidí jako zločin zločinů, v hierarchii, která zanechala dojem, že zabíjení velkého počtu lidí jako jednotlivců je jaksi méně hrozné. A tak zatímco 9. prosince 1948 Valné shromáždění OSN schválilo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, dodnes nebyla přijata žádná podobná smlouva o zločinech proti lidskosti.

A Lvov, jedno z prastarých kulturních center Evropy, nakonec přežil německou i ruskou okupaci, i když genocida a zločiny proti lidskosti se do něj dnes bohužel vrátily.

Ukázky jsou z překladu Martina Pokorného.

--

„Shawcross zaměřil pozornost soudců k jednomu konkrétnímu zabití, jež umožňovalo zachytit deset let hrůzy v jediném působivém momentu. Přečetl svědeckou výpověď Hermanna Graebeho, německého ředitele továrny poblíž Dubna na Frankově území, nedaleko od místa, kde se Lemkin v září 1939 několik dnů ukrýval v domě pekaře. […]

Bez křiku a bez pláče se ti lidé svlékli, postávali v hloučcích po rodinách, líbali se, dávali si sbohem a čekali na znamení od druhého esesmana, který stál poblíž jámy, také s bičem v ruce. […] Za tu čtvrthodinu, kdy jsem stál poblíž, jsem neuslyšel žádné protesty ani žádosti o milost. Pozoroval jsem asi osmičlennou rodinu, muži a ženě bylo kolem padesáti, dětem asi rok, 8 a 10 let a dvěma dospělým dcerám asi 20 a 24. Stařena se sněhobílými vlasy držela roční dítě v náručí, zpívala mu a škádlila je. Dítě spokojeně broukalo. Rodiče tomu přihlíželi se slzami v očích. Otec držel za ruku asi desetiletého chlapce a tiše k němu mluvil; chlapec potlačoval slzy. […]

Otec ukázal na nebe, pohladil chlapce a jako by mu cosi vysvětloval.“

10.05.2024

(SPOILER) Napínavé, investigativní pátrání po minulosti vlastního dědečka, Žida ze Lvova. Autor vypátral například ženu, díky němu objevenou, Spravedlivou mezi národy, která zachránila jeho matku. Je neuvěřitelné, co vše zjistil o své rodině. Propojil do velmi čtivého celku osudy dalších dvou židovských právníků, vynálezců pojmů zločin proti lidskosti a genocida. A k tomu osud jednoho německého právníka, zločince. A také jejich příbuzných a potomků. Společným bodem toho všeho je magické město Lvov, ležící na styku dvou imperiálních mocí, polské katolické a ruské pravoslavné, jako kulturní centrum s dědictvím Rakousko-Uherska i židovské kultury. To všechno dohromady tvoří působivou a čtivou knihu.