Návrat domů přehled

06.09.2022

4 a 1/2*

čtení románu pro mě bylo jako pomalý ponor do klidné a chladivé řeky, byla to krása. výsostně ženské "malé" dějiny ukazují, co se v pomalém rytmu děje v kuchyni a na zahradě - v kontrastu s velkými úspěchy zámořských objevů, kariéry, vyznamenání a knih kapitána Cooka. vnímavost vs. ambice, intimní vs. pro-společenské.

celý čas trávíme s Elizabeth a je to moc dobrá společnost, i když často nelehká. její samotu ve středu rodiny i těžkost sbližování obou světů při Cookově návratu jsem osobně prožívala s ní, stejně jako trvající žal po ztracené dcerce. nad jejími posledními ztrátami, absurdně zbytečnými, už jsem jen plakala. nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale oceňuju, že jí autorka na závěr knihy dala všechny informace, po kterých Elizabeth toužila.

28.11.2019

Úžasné ženské čtení: zdaleka ne jenom pro ženy, které budou s Elizabeth (i po dvou stech letech) jistě souznít - mužům by totiž přineslo čtivé poučení o tom, jak ženy myslí, po čem touží, jak vnímají svět, rodinu, manžela, děti a v neposlední řadě sebe. Byť je tento příběh samozřejmě vše jiné než tuctový.
Elizabeth byla o třináct let mladší než její slavný manžel a dožila se bezmála stovky (což samo o sobě byl neuvěřitelný výkon v 18. století, které tedy ještě o pár desítek let přežila), Jamese přežila o víc než půlstoletí a viděla umírat všechny své děti. Byla Cookovou pevnou oporou, ať byl doma, nebo na několikaletých cestách (bez záruky návratu). Děj se koncentruje po jeho slavném návratu z druhé cesty na to, co bude dál, se slavným kapitánem a celou jeho rodinou.
Elizabeth brala svůj tehdy jednoznačně nadiktovaný úděl naprosto samozřejmě, svého muže obdivovala, i když ji zdánlivě příliš nezajímaly zážitky z navštívených exotických končin světa (spíš na naslouchání příběhům neměla moc čas, pokud se měla postarat o rodinu a domácnost, ale cestovní deníky četla pečlivě, a dokonce je pomáhala redigovat před jejich knižním vydáním), rozuměla mu, plně důvěřovala a podřizovala se jeho kariérním rozhodnutím.

"Musela jsem tak dlouho přemýšlet sama, že je mi teď zatěžko přenechat to jemu. On musí dojít ke klidu s tím, co tady je, a já to musím připustit. Neodmlouvat a neodporovat, ale ponořit se do toho, co chce on, jak to vidí on. Spolupracovat, naslouchat. Pak dosáhnu klidu i já."

Do značné míry lze závěrem zvolat - spíš než "šťastná to žena" - "šťastný to muž", který si ji vybral. To ona se totiž musela popasovat s rodinnými tragédiemi, osobními pocity, poporodními depresemi, nemocemi, úmrtími dětí, nakonec i manželovy smrti. On naslouchal svým profesním touhám a povinnostem, ona s tou poslední tragickou plavbou už rozhodně nepočítala. Poslední část knihy je velmi autentická studie osobního smutku Elizabeth po jednotlivých úmrtích jejích nejbližších.