Návštěvní dny u Šimka a Grossmanna přehled

03.07.2024

V mém lesním pohraničním dětství mě formoval gramofon, především desky s Cimrmany, mayovkami a s Šimkem a Grossmannem. Není divu, že ze mě vyrostlo, co ze mě vyrostlo. Ten humor je geniální, znala jsem jen některé z povídek, a při čtení v duchu zřetelně slyším jejich hlasy. Přiznávám, že písničky jsem přeskakovala.

05.12.2021

Když tahle knížka vyšla, rozebrali si ji prý knihkupci pro své známé, dál se podělily knihovny a tím se celý náklad (44 000 výtisků) víceméně rozešel. My jsme ji ale doma měli a čítávala jsem si v ní tak často, že jsem ji uměla celou zpaměti. Od rozhovorů Karla Hvížďaly s Miloslavem Šimkem na téma spolupráce Š+G přes dialogy a povídky k písňovým textům.

Nejradši z toho všeho mám písničku o tom, jak „včera v poledne skončila montáž. Přišel ke mně pošťák a podával mi dopis. Byl jsem šťasten, jak může být šťasten filatelista, když drží v rukou cizokrajnou známku, daleko od svých, daleko od domova…“ Znala jsem ji i z desky a obdivovala jsem nápad Jiřího Grossmanna vytvořit spolu s kamarádem parodii na vlastní text. A ještě k tomu na jeden z těch nejslavnějších, „Drahý můj“. Muselo to být nádherné, když ten výstup viděli diváci úplně poprvé: „… Vtom kdosi otevřel dveře, jak už to v horku bývá. Byla to náhoda, či osud, kdo ví? Mé album sice ulétlo v průvanu, ale já držel v ruce tvůj dopis, který začínal tak hezky: Drahý můj.“ : o)